Právě před týdnem se rozpoutalo pátrání po třech pohřešovaných dětech z Jihlavy. Děti nakonec ve středu odpoledne policisté objevili až v sousedním kraji – v brněnském zařízení pro mládež.

V České republice podobně odejdou z domova ročně stovky dětí. Útěky od rodičů přitom nejsou podle dostupných statistik žádnou výsadou dětí z asociálních rodin. Mnohdy to ani nemusí být problémové děti, které by se daly označit za případné budoucí delikventy. Na jednoduchou rodičovskou otázku: „Proč?“ existuje téměř nekonečná řada odpovědí.

Odchody dětí z domova policisté na Vysočině sice neřeší denně, přesto se s nimi často setkávají. „O většině útěků se vůbec nedozvíme, nebo až po čase z doslechu, protože rodiče zatoulané dítě naleznou sami,“ uvedl jeden z policistů z jihlavského územního oddělení.

Do patnácti let

Ze zkušeností dotázaných policistů vyplývá, že nejzranitelnější jsou děti, kterým ještě nebylo patnáct let. Jejich vlastní naivita je totiž v mnoha případech vystavuje nebezpečí, že se stanou obětí nějakého mravnostního, či dokonce násilného trestného činu. Jde-li o zmizení malých dětí, policie nasadí do hledání prakticky všechny lidi, které má. „U starších dětí se však většinou stává, že odcházejí z domova za dobrodružstvím,“ dodal policista.

Podle dotázaných psychologů z pedagogicko-psychologických poraden v kraji je častým případem odchodů dětí z domova i takzvaný lavinový princip. „Dítě se zpozdí, bojí se přijít o hodinu později domů, tak zůstane další hodinu, pak se bojí ještě víc a nakonec přijde za týden. Za útěkem z domova přitom nemusí být jen hloupý nápad,“ shodně vypověděli psychologové.

Některé děti se mohou skrývat před šikanou, mohou být obětí násilí a schovávají se proto, že nevědí, co doma mají říct. Za odchody z domova může stát velmi často jistá nezralost dítěte, přechodná nekritičnost k rodičovské autoritě, ale i špatná známka ve škole.