Názory na vyšetřování vraždy, která se měla stát před pětašedesáti lety na civilních německých obyvatelích Dobronína, se mezi dnešními obyvateli obce různí. „Ať to policie vyšetří,“ konstatuje starosta Jiří Vlach a dává najevo úlevu, že se tím snad již podaří celou záležitost definitivně uzavřít.

Policie tento týden nalezla v rámci více než ročního vyšetřování údajné vraždy asi patnácti českých Němců na louce půl kilometru za Dobronínem lidské ostatky. Našla je přesně v místech, na které v minulých letech jezdily kvůli pietní vzpomínce delegace zdejších německých vysídlenců a jejich potomků.

Toto místo však i někteří obyvatelé Dobronína označili policii jako možnou lokalitu, kde se měla odehrát hromadná vražda, jejímž motivem zřejmě byly poválečné zjitřené emoce. V českých archivech a kronikách však o žádné takové události není ani zmínka. Zato němečtí vysídlenci a jejich potomci v průběhu let různými způsoby upozorňovali, že v lokalitě Budínka došlo k hrůzným skutkům. Vznikaly knihy se svědectvími, psaly se publicistické články, umisťovaly se pamětní desky. Ostatky se nacházejí, údajný pachatel je však neznámý. Byli to opilí čeští příslušníci Revolučních gard? „Je pravda, že jsem jako kluk slyšel, že se tam něco takového mělo stát,“ říká dnes Jiří Vlach a zřejmě tak vyjadřuje podstatu ne zcela určitého většinového povědomí místních o tehdejších událostech.

„Někteří svědkové říkali ano, my přesně víme, kde se ten hrob nachází, my jsme tam chodili s babičkou, s tetou,“ potvrzuje nicméně policejní vyšetřovatel Michal Laška, že určité informace Dobronínských zde bezpochyby byly. Podle současného starosty se ale o tom nikdy nijak veřejně nemluvilo.

Pamětníků moc není

Obyvatele Donbronína a vůbec jejich možnosti mít nějaké informace lze zřejmě rozdělit do několika skupin. „Vypadá to asi takhle. Lidé, kteří by mohli něco vědět a podat detailnější informaci, jsou už většinou po smrti. V kronice nic není, ta byla zpracovávána asi tři roky po válce kantorem, který sem přišel z jižních Čech když to tam obsazovali Němci,“ popisuje Jiří Vlach a pokračuje: „Ti lidé, kteří to jako patnáctiletí nějak zaznamenali, tak těm se o tom mluvit nechce. Je to pro ně uzavřená záležitost a taky bolavá, protože třeba taky zažili nějaké ústrky od Němců. Rádi o tom mluví ti, kteří se narodili až po válce, anebo ti, kteří se sem dostali až v šedesátých letech. Ti ale chtějí být zajímaví a nevědí o tom nic. Sem tam někde něco zaslechli.“

V Dobroníně je nyní minimum tehdejších obyvatel, kteří mohou poválečné události pamatovat. Deník se pokusil kontaktovat šestaosmdesátiletého muže, který by mohl něco konkrétnějšího vědět. „Dědeček už si nic nepamatuje. Četl si dnešní noviny a říkal jen: „To je tady v Dobroníně.“ Já jsem se ho ptal, jestli si na něco z té doby pamatuje, a on řekl, že ne,“ popisuje dobronínský mladík svou zkušenost se svědectvími minulosti, kterou učinil se svým dědečkem.

V jedné z dobronínských hospod servírka na otázku, jak se místní k celé události staví, odpovídá: „Většinou vnímají hlavně to, že jsme teď pořád v televizi.“ „Já nejsem místní, žiju tady jen třináct let,“ hlesne pak jeden z návštěvníků hospody k celé záležitosti.

Jak se tedy Dobronínští staví k faktu, že je nyní u nich vyšetřována vražda, kterou mohli spáchat někteří z jejich předků? „Nemám poznatky, že by to ti Češi udělali, nevím, co si o tom mám myslet. Je pravda, že určité napětí tady zřejmě po válce bylo. Ať to policie vyšetří,“ říká starosta Vlach.