Okresní soud v Jihlavě projednává každoročně na padesát případů zanedbání povinné výživy. Ne každý neplatící rodič si zřejmě uvědomuje, že i za tento přečin může nakonec jít do vězení. Začátkem týdne stanul před soudem padesátiletý Petr Dušek, který opakovaně neplatil výživné na svého nyní již osmnáctiletého syna. Soud rozhodl tak, že muž půjde na rok do vězení.

Rodiče dvou synů se rozvedli již před lety. Otec podle svých slov nechal rodině byt za milion a tři čtvrtě a odešel s prázdnou. V roce 2005 mu byla soudem uložena povinnost platit na jednoho nezletilého syna výživné. To však nikdy neplatil. Syn až dosud studuje a vyživovací povinnost dva tisíce korun měsíčně trvá. V roce 2009 byl otec odsouzen za trestný čin zanedbání povinné výživy na pět měsíců vězení s podmíněným odkladem na dva roky. Avšak výživné dál neplatil, a proto stanul před soudem znovu. V době, kdy byl ještě v podmínce. Jeho problém je v tom, že dlouhodobě nikde nepracuje, není v evidenci úřadu práce a nepobírá sociální příspěvky. Adresu trvalého bydliště má na jihlavské radnici. Se svými syny se nestýká.

Neustoupí

K porušení zákona se i nyní přiznal. Výše částky, kvůli které byl souzen, činí 22 tisíc korun. „Neplatím proto, že nemám peníze, nikde nepracuji. Živím se tím, že občas někomu vypomůžu. Na úřadě práce nahlášen nejsem, protože jsem to nepovažoval za nutné. Nechci být státu na obtíž. Ani sociálku nepobírám. Více se k věci odmítám vyjadřovat,“ řekl v přípravném řízení.

Soud podrobně prozkoumával sociální situaci obžalovaného i jeho syna, kterého má povinnost vyživovat. Zajímal se také o možnosti nalezení stabilního zaměstnání, které by otci umožnilo platit výživné. Má středoškolské vzdělání s maturitou a soud si vyžádal od úřadu práce seznam volných míst, které by odpovídaly jeho kvalifikaci. Problém obžalovaného však byl i v tom, že ačkoliv měl v souvislosti s předchozím trestem uloženu spolupráci s probační a mediační službou kvůli dohledu na stabilní život a uhrazení dlužných peněz, tak se na ní téměř nepodílel.

Platit peníze své bývalé manželce však zatvrzele nechce. Před soudem se k tomu vyjádřil. „Aby to nevypadalo tak jednostranně, moje bývalá žena ze mě ze dne na den udělala bezdomovce. To za prvé. Za druhé jsem jí nechal majetek v hodnotě několika milionů korun. Za třetí, synovi jsem koupil dárky v hodnotě padesát tisíc korun v době, kdy jsem měl zájem to řešit. Měl jsem stálé zaměstnání. Ale své bývalé manželce ty peníze nedám nikdy. To je mezi mnou a mým synem,“ řekl otec, který dále uvedl: „Svým způsobem jsem k tomu byl dohnaný. Ale já jsem strašný beran, zaseknu se a je to. Já vím, že je to velký problém, ale neřeším to. Byl jsem v mínusu 780 tisíc, protože jsem podnikal a musel jsem všechno vyrovnat. Všechno se mi povedlo, ale minimálně tři roky jsem pracoval jenom na ty dluhy. Mezi tím mě doma vystřídal soused. Nechal jsem jim celý byt v hodnotě jeden a třičtvrtě milionu. Bez nějakých vyrovnání. Oni si žijí ve velké pohodě a já jezdil tři roky po maringotkách.“

Soudkyně Dagmar Koutníková Trnková mu na to řekla: „Tady je třeba, abyste si uvědomil, že jste se dopustil trestného činu v době podmínky, takže vám hrozí nepodmíněný trest.“

Soudkyně: Nedivím se, ale je to zbytečné

Státní zástupkyně i soud shledali za prokázané, že se muž dopustil trestného činu zanedbání povinné výživy. „Protože spáchal čin ve zkušební době, domnívám se, že podmíněný trest odnětí svobody by nebyl výchovný,“ řekla státní zástupkyně Milena Smetanová.

Soud proto muži udělil trest jednoho roku vězení ve věznici s dozorem. „Musím konstatovat, že povinnost platit výživné je stanovena zákonem,“ řekla soudkyně Trnková a dodala: „Chápu vás, když vás ve vlastním baráku vymění soused, nedivím se vaší zatvrzelosti. Ale je to z vaší strany úplně zbytečné gesto. Trpí tím akorát syn.“ Dále odsouzeného upozornila: „Pokud je vaše zatvrzelost taková, že to platit nebudete a nikdy jí to nezaplatíte, myslím, že je nutné, abyste nesl odpovědnost v podobě trestu. Za situace, kdy předchozí podmínka neměla na vás žádný výchovný vliv, tak bohužel soud nemá jiné možnosti než uložit trest spojený s omezením osobní svobody.“

Odsouzený padesátiletý muž se vzdal svého práva na odvolání.