Přímo proti policejní služebně v třebíčské Litoltově ulici sídlila výrobna drogy Pervitin. Zřídil si ji tam čtyřiatřicetiletý V.K., ve městě známá firma.

Kriminalisté jej odhalili a nyní mu hrozí až deset let za mřížemi. „Po provedené domovní prohlídce byla zajištěna varna, ve které obviněný pervitin vařil a dál jej poskytoval dalším lidem. Muž se dopustil trestného činu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami,“ informovala třebíčská policejní mluvčí Marcela Lavická.

V. K. měl už v minulosti ze stejného důvodu problémy se zákonem, zhruba před sedmi lety třebíčští kriminalisté rovněž odhalili varnu pervitinu, která patřila jemu a společníkům. Policie letos na Třebíčsku odhalila již čtvrtou varnu pervitinu. Loni kriminalisté odhalili jednu, předloni dvě, a v roce 2007 dokonce čtyři varny této drogy.

Pervitin – japonský vynález po česku

Říká se mu piko, péčko, peří, speed, pergo, meth. Pervitin je v Česku patrně nejrozšířenější tvrdá droga. Vynalezli ji Japonci, Češi ale v polovině sedmdesátých let vybádali, jak ji snadno uvařit – lépe řečeno člověk s přezdívkou Freud. I když slovo „snadno“ není úplně to správné.

„Recept, jak vyrobit pervitin, je sice poměrně jednoduchý, akorát musíte vědět, jak na to,“ říká s trochou nadsázky na svých stránkách www.drogy.ful.cz autor, jenž nevystupuje z anonymity.

Na rovinu uveřejňuje informace a zkušenosti ve snaze důrazně odradit případné experimentátory. Podle jeho slov se dá recept za pár tisícovek koupit, ovšem při domácí chemické reakci lze nevědomky pokazit mnoho věcí. Může se stát, že do vzduchu vylétne půlka ulice nebo vařič po testování skončí v márnici.

Největší problém je shánění přísad. Jde vlastně o izolování efedrinu z léků proti kašli. V Česku je to například Modafen. Jenže prodej takových medikamentů je státem kontrolovaný.

A tak byli vařiči nuceni hledat nový zdroj. Tím se stalo Polsko a jeho lék Sudafed. Zdroj je to přímo zlatý, protože u severních sousedů volně prodejný Sudafed obsahuje mnohem víc efedrinu než přípravky dostupné na recept v českých lékárnách. Přidává se ještě červený fosfor, toluen a podobné látky.

Pervitin je vlastně levnou a účinnější alternativou kokainu. Také jej lze šňupat. Závislost na něm vzniká poměrně rychle a snadno. Kdo má štěstí, tomu napoprvé nesedne, a už se k němu nevrací.

Pervitin totiž doslova nakopne organismus a příval energie bez potřeby jíst a spát nemusí být každému příjemný. „Nejdřív berete piko jednou za půl roku, pak jednou za dva měsíce. Pak každých 14 dní, potom každý víkend a pak už pořád. Piko už v tuhle chvíli nic nedává, jen bere. Člověk má deprese, stíhy, prostě celkově se cítí na h…o. Nelze se z toho dostat sám. Už není cesta zpět. Je pravda, že piko vám dá příjemné zážitky a stimulaci organizmu. Ale za velmi vysokou cenu. Často to končí velmi destruktivně,“ říká autor zmíněného webu.

Laboratoř na výrobu pervitinu se vejde do jedné igelitky. Vařič je takový boss celé perníkové scény. Po něm policisté jdou. Když zatknou šňupače, moc si nepomůžou. Ale jakmile sedí vařič, odstřihnou od dávky desítky lidí.

Když vařič vyzkouší (většinou sám šňupe), zda je výsledek dobrý, přicházejí na řadu dealeři. Okolo vařiče je slušná parta lidí, kteří šňupou a prodávají dál. K výslednému konzumentovi se piko dostane mnohonásobně naředěné. Většinou dávka projde rukou tak pěti až deseti lidem. Každý si odebere a dosype to náhražkou – práškem do pečiva, omítkou, cukrem, ale třeba i jedem na krysy. Tím, co je honem po ruce. Čistý pervitin je krystalicky bílý.