Devětačtyřicetiletá nevidomá Blanka Řeháková z Nového Města na Moravě už dva roky terorizuje sousedy panelového domu v Hornické ulici. Situace v domě se každým dnem zhoršuje a úřady jen nečinně přihlížejí.

„Začíná mě štvát, že tady bydlím. Koupil jsem si v domě byt za půl milionu korun a musím trpět takový virvál, který už na můj vkus trvá dost dlouho,“ rozčiluje se Pavel Pivka, který bydlí přímo nad bytem Řehákové.

Lidé si stěžují na to, že žena v noci hlasité pouští rádio, mlátí nábytkem, a hlavně nesnesitelné řve z okna na lidi na ulici. Její vulgární nadávky a urážky musejí přitom běžně poslouchat i děti. Hned vedle domu je totiž dětské hřiště. Svého psa navíc podle sousedů někdy venčí na balkoně ve třetím patře. Výkaly pak stékají na balkony sousedů.

Problémy začaly po smrti otce

V domě by si mohli zřídit služebnu i tamní policisté. Lidé je často volají kvůli rušení nočního klidu a narušování občanského soužití.

„V naší moci je vyřešit problém v daný okamžik, nikoli trvale. Situace je složitější i tím, že je paní slepá. Úředníci dlouho nevěděli, jak problém řešit. Umístit ženu do jiného domu či bytu je pouze trest pro jiné lidi,“ míní vedoucí obvodního oddělení policie v Novém Městě Libor Černý.

Řeháková žije v bytě sama se psem. S reportérem Deníku se odmítla bavit.

„Dejte mi pokoj. Když budu potřebovat pomoc, tak se ozvu,“ reagovala podrážděně nevidomá žena.

Její byt je zanedbaný. Skleněné výplně některých oken a dveří jsou rozbité a na nájemném dluží městu už přes sto tisíc korun. Kvůli tomu se úředníci obrátili na soud a čekají, jestli jim dá požehnání k násilnému vystěhování.

„Za její současný stav mohou sociální úředníci, kteří ji nechali na pospas osudu, když jí zemřel otec, který se o ni staral,“ je přesvědčená sousedka Drahomíra Havlíková.

Ta se snaží nevidomé ženě aktivně pomoci. Společně se sousedy už poslala několik stížností na krajský úřad i ministerstvo vnitra. Ve stížnosti obviňují z nečinnosti novoměstské úředníky.

„Upřímně řečeno, soudní vystěhování považujeme za krok zoufalství ze strany města, které si neví rady. Možná vyřeší problém náš a města s námi, ale v žádném případě neřeší problém paní Řehákové, které hrozí sociální vyloučení,“ upozorňuje Havlíková.

Řehákové zemřel otec v létě 2009 a od té doby se datuje problematické soužití se sousedy a neplacení nájemného. Postupně ji opustila celá rodina, přišla o sociální dávky. Protože je slepá, nemohla si sama najít asistenta. Zhoršil se její psychický i zdravotní stav. Slovní útoky vůči okolí se postupně stupňují, vzrůstá jejich intenzita i četnost. Má exekuce na invalidní důchod, zůstala jí jenom částka nezabavitelného minima.

Starosta města Michal Šmarda přiznává: „V tomto extrémním případě selhala sociální síť služeb ve městě.“

Podle starosty nevidomé ženě několikrát nabízeli pomoc, ale ona ji vždy odmítla. Když za ní přišli sociální pracovníci s nabídkou pomoci, vyčíslili jí měsíční náklady na třináct tisíc korun.

Podle Havlíkové se však nikdy nikdo nezabýval podstatou problému, kterou je nepříznivá sociální situace nevidomého člověka, jehož nechali sociální pracovníci města bez pomoci. Žena dodnes nemá ani svého sociálního opatrovníka, který by jí pomohl problémy řešit.

„Její dnešní chování je pouze reakcí na tuto situaci,“ podotkla Havlíková.