Dvojice odsouzených mladíků chtěla popravit ve věznici ve Všehrdech spoluvězně. Alespoň to tvrdí obžaloba. Ústecký krajský soud rozhodne, zda devatenáctiletý Martin Černý z Lipnice na Havlíčkobrodsku a stejně starý Jan Škvývara z Přerova skutečně chtěli vraždit.

Vloni v noci z 31. srpna na 1. září na ubytovně Věznice Všehrdy na Chomutovsku nejprve Černý za přítomnosti Škývary a dalších spoluvězňů navrhnul usmrcení devatenáctiletého Alexandra O., který byl odsouzen za vraždu.

Černý je obviněn, že nabádal spoluvězně, aby sehnali vězeňský opasek, na němž vraha uškrtí, ale tak, aby to vypadalo, že spáchal sebevraždu. Dalšího spoluvězně poslal Černý pro povlak z postele, aby si kousky látky mladí vězni omotali ruce, aby při mlácení vraha nezanechali stopy. Někteří si vzali na ruce ponožky. Dalšího mladíka poslal Černý na pokoj pro budoucí oběť, aby j vzbudil a zavedl na toaletu, kde v kabinkách čekali skryti spoluvězni.

Černý na WC nabádal ostatní, aby zaútočili na oběť. Vyhrožoval jim zabitím, když to neučiní, ale nikdo nakonec nereagoval. Jen Škývara hodil opasek oběti přes krk, začal ho škrtit, ale mladý muž se asi po 10 vteřinách vysmekl a vyběhl na chodbu. Takže poprava vraha se nekonala.

Černý popíral u soudu, že by chtěl někoho zabít. Pokud prý proti němu jsou nějací svědci, jsou to odsouzení, se kterými nevycházel. Také Škývara u soudu uvedl, že si nevzpomíná, že by ho Černý nutil, aby uškrtil oběť. Byla to jenom legrace. Chtěli mladíkovi, který zavraždil staršího člověka, jenom ukázat, jak se cítí člověk, když je v ohrožení.

Před soudem Škývara popřel, co popsal kriminalistům v přípravném řízení. Aby mu osvěžila paměť, předsedkyně senátu Jarmila Krejcarová přečetla výpověď, ve které dříve uvedl: „Černý je agresivní blázen, všichni se ho bojí. Při povídání na pokoji padlo téma postrašit vraha Alexandra O., ale Černý řekl, že strašení nemá cenu, když on chce něco udělat, ať to stojí za to, a navrhl uškrcení oběti.“ Dále Škývara řekl, že vylákali oběť na WC, ale protože napadený Alexandr O. váží 120 kilo, nic s ním nepořídili. Spolupracoval prý jen ze strachu, že když neuposlechne, Černý ho zabije.

Při výpovědi Černého mrazilo v zádech. Hubený mladík odpovídal zcela nevzrušeně až chladně, rychle a věcně. Z jeho pohledu se nic zvláštního nestalo. Uvedl, že útok byl pouze z legrace: „Kdybychom ho chtěli zabít, tak bysme to se Škývarou dokončili… Chtěli jsme to udělat ze srandy, že zabil starého pána… Tohle je v kriminále normální… prostě abychom ukázali, že co udělal, byla špatná věc.“

Za mřížemi je drsná džungle

Stejně věcně dodal: „Jako první jsem navrhl, že zbijeme G…. , tak jsme ho zbili, a potom jsme si začali povídat o O. (oběti pokusu o vraždu)…“ Násilí, kterého se dopouštěl na spoluvězních, považuje Černý za normální. „Kdybych se tam nechoval tak, jak se chovám, dopadl bych jako on,“ uvedl Černý. „On“ – to byl v jeho řeči mladík, který byl obětí útoku.

Napadený, který si za vraždu odsedí devět let, před soudem vypověděl, že iniciátorem nočního útoku byl Černý. Kdo ho zezadu škrtil neví. Na otázku proč v noci vstával a šel na výzvu spoluvězně za Černým na WC, uvedl napadený, že kdyby nešel dobrovolně, přišli by oni za ním. Tušil, že ho asi chtějí zmlátit.Soudní jednání pokračuje i dnes.