Na Vysočině je jediný. Vozí k nim však kočky například i z Děčínska nebo Ostravska a Liberecka. Nebýt toho, nejspíš by skončily v popelnicích nebo umřely opuštěné v lesích. Většinou se jedná o koťátka, výjimkou však nejsou ani dospělé zubožené a promrzlé kočky. I přesto, že majitelka útulku ve Skrýšově na Jihlavsku Táňa Homolková o ně pečuje, útulek se stal terčem kritiky.

„Právě před několika dny k nám přišla na anonymní udání kontrola z hygieny. A to se děje takřka pravidelně," poukazuje Homolková.

Inspektoři z Krajské veterinární správy (KVS) v Jihlavě byli v útulku ve Skrýšově již po několikáté. Žádné závady však nenašli. „Stav útulku je dobrý, nezjistili jsme žádné pochybení," vyjádřil se ředitel KVS Božek Vejmelka. Z hlediska pohody zvířat, jejich péče a komfortu je podle inspektorů útulek vybavený podle všech pravidel. „Měli jsme možnost vidět také veškerou dokumentaci k jednotlivým kočkám, vše je v naprostém pořádku. Krajská veterinární správa nemá k útulku ve Skrýšově žádné výtky," uzavřel ředitel Vejmelka.

Týrání? Absurdní!

Kritici útulku však poukazují i na to, že kočky žijí v nevyhovujících podmínkách a jsou dokonce týrané. Veterinární lékař působící v Újezdu a Polné Zdeněk Pohanka dojíždí do útulku i se svou kolegyní zhruba třikrát týdně. Na věc má jasný názor: „Nikdy jsem neviděl žádné známky týrání. To je absurdní tvrzení. Kočičky žijí v zodpovídajících podmínkách, je však pravdou, že je jich opravdu hodně. To je ale tím, že mnoho depozitů a útulků odmítne nalezence přijmout a paní Homolková nedokáže říci ne. Zachránila velké množství koček, jen díky ní žijí a mohou jít k adopci."

Toto si dobře uvědomuje i Táňa Homolková. „Vím, že tady mám hodně kočiček, ale když k vám někdo přijde s koťaty a řekne: Buď si je vezmete, nebo je zabiju, nemám srdce odmítnout. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem opravdu už jedno koťátko přijmout nemohla, tak jej pán, co ho přivezl, popadl, a před mýma očima jej hodil o zem. Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat," přiznává.

Zdeněk Pohanka při svých pravidelných návštěvách nejenom hodnotí stav nově přijatých koček, ale poskytne jim veškerou péči to znamená čipování pro starší kočky, obojky pro koťata, léčí svraby v uších, řeší odblešení a samozřejmě kastraci. Ve svých ordinacích pak vyšetří krev, k dispozici je ultrazvuk, RTG a v nutných případech také hospitalizace.

V současné době se s Táňou Homolkovou podílí na zkvalitnění prostoru. „Kočky mají k dispozici 3 patra. Vypracoval jsem návrhy, jak udělat prostor ekonomičtější. V plánu do budoucna je to, že suterén a první patro by sloužily jako karanténa, ve třetím podlaží by pak byly kočky k adopci. Myslím si, že to by mohlo být optimální," podotkl.

Pomáhá i syn Pavel

Táňa Homolková vyrostla v rodině, kde měli chovnou stanici. Odmalička jezdila na výstavy a ke zvířatům si tak vypracovala blízký vztah. První kočku si vzala před několika lety z útulku. Postupně se začala více zabývat problematikou právě útulkových koček, až se rozhodla založit vlastní. I když chápe, že ne každý musí kočky milovat, důležitá je alespoň nějaká zodpovědnost. „Nerozumím například tomu, proč je lidi nedávají kastrovat. Zabránilo by se tak mnoha nechtěným koťatům," poukazuje. Na to, aby kočičí útulek splnil všechny náležitosti, musí mít karanténu, marodku a základem je samozřejmě čistota. „Vstávám asi v pět hodin ráno a postupně umyju čtyřicet kočičích záchodků. Průběžně celý den pak uklízím," popisuje Táňa Homolková. S pracemi kolem koček i kolem útulku jí pomáhá syn Pavel.

Nákladný provoz

Provoz útulku je finančně náročný. Měsíční náklady činí přibližně 60 až 70 tisíc, a to jsou jenom služby veterinářů. K tomu je potřeba připočítat konzervy, podestýlku (útulek jich každý měsíc spotřebuje 2 palety, což znamená dalších 15 tisíc), čisticí prostředky a další potřebné věci.

Proč je útulek terčem kritiky? Táňa Homolková si myslí, že jednu skupinu tvoří lidé, kteří jsou chovateli čistokrevných koček. „Vadí jim, že lidé si raději vezmou kočku z útulku zadarmo než čistokrevnou s papírem za několik tisíc. Druhá skupina pak kritizuje ze závisti a žárlivosti. Máme totiž několik sponzorů i blízkých lidí, kteří nám posílají peníze. Ale to je spousta probděných nocí, kdy hledáte vhodné dárce a prosíte o pomoc, nic nám z nebe nespadlo."

ERIKA NOVÁKOVÁ