Jejich první kroky vedly do kanceláře Bílého kruhu bezpečí, který jim pomohl pohřeb zařídit.

Kdy jste se dozvěděli od policie podrobnosti, co se stalo vaší dceři?

Minulý týden v pátek. Policie se nám omluvila za to, že se některé informace dostaly do médií dřív, než jsme se je dozvěděli my. Bohužel jsme byly ti poslední, kteří se něco dozvěděli.

Jak všechno zvládáte?

Za chvíli jedeme do Jihlavy zařizovat pohřeb. Policie nám řekla, že nám ostatky dcery předají do dvou dnů. Bereme to tak, že to musíme přežit, zvládnout se s dcerou rozloučit a začít chodit do práce. Policie nám potom dala kontakt na Bílý kruh bezpečí, který nám nyní pomáhá.

Bude moci na poslední rozloučení přijít veřejnost?

Asi ano. Její strejdové říkali, ať má poctivý pohřeb. Asi přijdou spolužáci a kamarádi. Bude to větší.

Dokážete říct, co jste cítil, když jste se dozvěděl, jakým způsobem vaše dcera byla zavražděna?

Je to hnus, co udělali. Jestliže ji jeden vyhodil z okna a pak si ještě zavolal kamarády. Jestli se jeden z nich díval na to, jak ji dusí, to se na mne nezlobte, ale to je o nervy. Kdyby ji nechali žít a poslali ji do nemocnice. Bohužel byla na diskotéce a narazila na pár špatných kluků a tím to skončilo.

Kdy jste začali dceru pohřešovat?

V pondělí po víkendu, protože nepřišla domů ani nebyla ve škole.

Jak na dceru vzpomínáte?

Byla to hodná holka. Hrozně měla ráda koně. Byla to obyčejná a poctivá holka. Snažila se.

Jak se k vám nyní chovají lidé v okolí?

Všichni jsou strašně hodní. Dokonce nám sousedé nosí peníze. Na pohřeb, na oblečení. Zapalují svíčky před domem.

Na Petru vzpomínají i na Základní škole ve Větrném Jeníkově.

Ano, chodila tam od školky až do osmé třídy. Do devítky ale chtěla jít do Jihlavy, hlavně kvůli kamarádkám. Myslela si, že se tam víc naučí. Po škole se chtěla jít učit na servírku.