Poslední případ se stal uplynulou neděli v Lukavci, kdy policisté, hasiči, dobrovolníci i vrtulník s termovizí pátrali po muži, který se nevrátil domů. V úterý odpoledne ho našli mrtvého v mokřadu u rybníka nedaleko Mezilesí.

Policisté usoudili, že na smrti hledaného nemá podíl nikdo jiný. Nicméně byla pro jistotu nařízena pitva a okolnosti mužova skonu se stále vyšetřují.

Smutný konec mělo i pátrání po pohřešovaném muži z Kamenice nad Lipou. Toho rodina postrádala od konce loňského roku a nezvěstný byl déle než dva měsíce. V polovině března ho našli mrtvého ve Štítném u Žirovnice.

V pořádku se našlo dvaadvacet lidí

Podle Martina Duška z krajského policejního ředitelství v Jihlavě nejsou takto tragické konce pátrání po nezvěstných na denním pořádku. Právě naopak. Hledání lidí končí až na výjimky šťastně.

„Většinu lidí se podaří najít v pořádku. Například vloni se na Pelhřimovsku hledalo celkem pětadvacet nezvěstných. Vypátrali jsme jich čtyřiadvacet, z toho dvaadvacet lidí se podařilo najít živých, což není špatná bilance," podělil se o čísla z policejních statistik Dušek.
Pátrání vždy nejhůře nesou blízcí pohřešovaného. Jak řekl pelhřimovský psychiatr Jaroslav Max Kašparů, sužuje je strach, a především nejistota.

„Jsou v situaci, kdy nevědí, co se tomu člověku stalo. Nemají tušení, zda je zraněný, někdo ho unesl, nebo zneužil. Tyto pocity zmizí až po skončení pátrání," popsal Jaroslav Max Kašparů, jehož pomoc příbuzní a přátelé pohřešovaných vyhledávají.

Pokud se ztracený najde mrtvý, strach u jeho blízkých vystřídá smutek, v některých případech i deprese, ze kterých se musejí léčit.
Smutek ze ztráty milované osoby ale nikdy nezmizí úplně. „Je to tragická událost, kterou si s sebou pozůstalí nesou až do konce svého života a nejde na ni zapomenout," uzavřel pelhřimovský psychiatr Jaroslav Max Kašparů.