O kauze už Deník informoval. Odškodné zahrnuje především kompenzaci za psychické trauma, s nímž se musel chlapec potýkat a stále potýká. 

„V důsledku prodělaného utrpení se u žalobce rozvinula posttraumatická stresová porucha projevující se takzvanými flashbacky (vzpomínkami), děsivými sny, myšlenkami na sebevraždu, tiky v obličeji. Žalobce musel užívat různá psychofarmaka, jeho stav si dokonce vyžádal hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Opařanech,“ stojí v rozsudku, pod nímž je podepsaná předsedkyně senátu Iveta Orlíková.

Vedení základní školy ani obce zatím nechtějí verdikt komentovat. Není tak například jasné, jestli měla či bude mít kauza například nějaké personální dopady. „Nebudu se s vámi o tom bavit,“ konstatovala starostka Nové Vsi Andrea Culková.

Ředitelka školy Ilona Marková se zase odvolávala na to, že zatím neměla možnost si rozsudek přečíst.

Soud škole vytýká, že nebyla schopna šikaně předejít, přestože kantoři věděli o problémových žácích. Zejména jednoho z nich, který byl opakovaně kázeňsky potrestán třídními i ředitelskými důtkami a sníženou známkou z chování.

„Přesto tento žák nebyl podroben náležitému dohledu,“ konstatoval soud.

Škola se hájila tím, že si šikanovaný žák způsobil zranění sám, či si dokonce vše vymýšlel. Škola také vznesla pochyby, že by posttraumatická stresová porucha souvisela s údajnou šikanou, která se měla odehrávat během desetiminutových přestávek mezi vyučováním.

Výhrůžky a napadání na WC

V rozsudku stojí, že žák čtvrté třídy byl v letech 2009 až 2010 ze strany dvou žáků páté třídy vystaven opakovaným výhrůžkám zbití, zapálením provázeným škrtáním zapalovačem u hlavy, zabitím doprovázením manipulací nožem u krku, slovnímu a fyzickému napadání, strkání, povalování na zem, opakovaných pěstí do břicha i jiných částí těla a ponižování. Vrcholem násilí bylo jeho pořezání na pravé ruce.

To vše se podle školy mělo dít za dveřmi chlapecké toalety. „Vstup učitelek na toalety byl vyloučen kvůli riziku, že budou obviněny z harašení,“ citoval soud námitky školy.

„Argumenty školy jsou trochu mimo, ale chápu, že se chce nějak bránit,“ míní dětský psychiatr z Pelhřimova Radek Martínek, který měl poškozeného v péči.

Podle něj se ale o totálním selhání školy mluvit nedá. „Ano, chyběl například dozor na WC, ale nemyslím si, že by škola byla zcela netečná. Šlo hodně o souhru nešťastných náhod a rovněž si myslím, že učitelé vůbec nepředpokládali, že by v tak malé škole mohlo k něčemu podobnému dojít,“ uvedl Martínek.

U poškozeného se podle něj jednalo o třetí až čtvrtý stupeň šikany.

„Agresoři vytvořili jádro, které poměrně brutálně fyzicky tomuto chlapci ubližovalo. Posléze se u něj skutečně objevily prvky posttraumatické stresové poruchy. Často panuje názor, že v malých školách, kde jsou děti v podstatě pořád na očích, se nic takového nemůže stát. Tím ochabuje pozornost pedagogů vůči právě takovým jevům, jako je šikana,“ upozornil Martínek.