Podle soudního řádu musí dokonce toto řízení rozvodovému předcházet.

„Náš právní systém umožňuje svěřit dítě do výchovy matky, otce, ale také do výchovy obou rodičů v rámci takzvané střídavé péče. Je však nutné upozornit, že při rozhodování se vždy postupuje v zájmu nezletilého dítěte, nikoli jeho rodičů,“ shodli se dotázaní soudci působící na Vysočině.

Otcové se často bouří

Že je však právě kolem střídavé péče tolik kontroverzí a jsou to pouze otcové, kteří se bouří, je známý společenský jev.

Podle statistik soukromých organizací, které sledují rozsudky v této oblasti, je více než devadesát procent dětí svěřeno do výhradní péče matce, sedm procent otci a pouze v případě necelých tří procent se jedná o schválení péče střídavé.

„Bohužel stále trvá doba, kdy na straně soudců a sociálních pracovnic převládá názor, že dítě patří výhradně k matce. Pokud matka nechce a není to prokazatelná narkomanka, alkoholička či opravdu sociální případ, nemá otec většinou šanci na úspěch. A to nemluvím pouze o střídavé péči,“ uvedl jeden ze zakladatelů sdružení otců působící na Vysočině Karel Hlaváč.

Podle jeho slov je právě střídavá péče možná pouze v případě, kdy dítě samotné má o oba rodiče zájem, ale zároveň jsou bývalí manželé či partneři schopni se na všem společně domluvit. „Naši členové považují za úspěch, když své děti vídají alespoň tak, jak určí soud v rámci jejich vzájemného styku,“ dodal Hlaváč.

Matky svých dětí však mnohdy situaci vnímají jinak. „Že bychom si s bývalým manželem střídali děti třeba po týdnu, si neumím představit. Domov musí mít přeci jeden, navíc jsem přesvědčená, že by se o ně postarat neuměl. To, že děti dostává občas na víkendy vůbec neznamená, že si umí představit tu práci s nimi kolem,“ sdělila maminka Helena z Havlíčkova Brodu (celé jméno si uvést nepřála – pozn. redakce), která vychovává sama dvě děti.