Dva dny před zveřejněním vítěze veřejné zakázky, vypsané Krajem Vysočina na stavebnici pro základní školy, si jistý podnikatel v oboru tipl, že zakázku vyhraje Igráček. Přesněji firma EFKO karton z Nového Veselí na Žďársku. Jak se o dva dny později ukázalo, podnikatel měl pravdu. Jak je to možné? Stačilo mu přečíst si zadávací podmínky a specifikaci zakázky na internetu. Podmínky zakázky se nezdají i dalším lidem v oboru, a považují je za diskriminační.

Stavebnice Roto je určená pro děti 1. až 3. tříd základní školy a na začátku školního roku ji dostanou všichni prvňáčci v Kraji Vysočina.

„Dílky z tvrdé lepenky budou moci děti dekorovat podle pracovních listů nebo z nich podle vlastní fantazie vytvořit vlastní dílka. Rozhodli jsme se tuto stavebnici darovat všem dětem na vstupu do první třídy a chceme tím systematicky rozvíjet zručnost a tvořivost," informovala radní kraje pro oblast školství, mládeže a sportu Jana Fialová.

Okolnosti je nenechávají v klidu

Až prvňáčci stavebnici uvidí, určitě se jim rozzáří oči a těžko si lze představit, že je budou napadat otázky, kdo a za jakých okolností stavebnici vyrobil, a už vůbec je nebude zajímat, jestli zakázka na stavebnici náhodou nebyla předem vypsaná na míru konkrétní firmě. Přesně to si totiž myslí někteří podnikatelé v oboru, které naopak okolnosti zakázky chladnými nenechávají.

Podle nich totiž byla zakázka vypsána tak, že reálně není možné v těchto termínech 5 400 kusů stavebnic vyvinout, nechat vyrobit, zkompletovat a dodat objednavateli. Zakázka byla zveřejněna 23. června, do 2. července měly firmy poslat nabídky a kalkulace a do 25. srpna měl být výrobek dodán zadavateli.

„Termíny jsou nereálné, a to jak na kalkulaci, tak na vlastní realizaci, tedy pokud není již daná věc hotová. Jen pro představu, pokud dodáváme data na tisk při vývoji naší hry, tiskárna má na dodání hotových krabic zhruba čtyři až šest týdnů, to nemluvím o přípravě designu obalu, jeho schvalování a následné úpravě, tedy pokud jsou jakékoliv komentáře, které jsou vždy," popisuje Jiří Lelek, který hovoří z vlastní čtyřleté zkušenosti s vývojem her a hraček a desetileté zkušenosti s vývojem produktů, značek a obalů. O zakázku se jeho firma neucházela. (Jiří Lelek není tím podnikatelem, kterému se podařilo uhádnout, kdo zakázku vyhraje. Jde o jiného muže, který nechtěl být v článku jmenován, pozn. autora).

„Jen pro představu, u nás trvá vývoj, schvalování, testování a upravování běžného produktu, v našem případě vzdělávací stolní hry, které považuji za mírně jednodušší než stavebnice, v průměru tři až deset měsíců, a to bez vlastní výroby," podotýká Jiří Lelek.

Podnikatelé si kromě toho navíc všímají, že v zadávací dokumentaci a specifikaci díla je až příliš detailně popsáno, jak má stavebnice vypadat a jaké konkrétní díly i s rozměry má tvořit. Až do očí bijící je pak podle nich podmínka, že zhotovitel stavebnice musí být vlastníkem nebo zprostředkovatelem práv k používání populární postavičky, která je součástí pracovních listů stavebnice. Jednotlivé díly stavebnice jsou pak v dokumentaci nakresleny ručně.

„To mne docela pobavilo. Díly podle mne musely být obkresleny podle hotového návodu," dodává Jiří Lelek.

Podle zástupců kraje jde o ojedinělou stavebnici, která vznikla na základě iniciativy firmy Bosch, Kraje Vysočina a kreativních nápadů metodického týmu, složeného ze čtyř učitelek základních škol a pracovnic a pracovníků Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Kraje Vysočina.

Oslovili čtyři firmy

„Dokumenty k zakázce si stáhlo několik zájemců, přímo jsme oslovili čtyři firmy z oboru. Nabídku nakonec podal jeden uchazeč," informoval Ondřej Rázl z tiskového oddělení kraje. Podle Rázla byly podmínky pro uchazeče formulovány dostatečně široce, aby uchazečům umožnily různá technická řešení.

„Rozhodně nesměřovaly ke konkrétnímu produktu. Termín dodání byl stanovený na začátek školního roku, aby se mohly stavebnice rozdávat prvňáčkům," uvedl Ondřej Rázl.

Majitel vítězné firmy EFKO karton Miroslav Kotík nepovažuje podmínky zakázky za diskriminující. „Je jen na každém, má-li dostatek nápadů, flexibility, nasazení a pochopitelně odvahy se do některých zakázek pustit. Věřím, že až uvidíte výsledek a naše řešení zadání, tak uznáte oprávněnost mého tvrzení," reagoval Miroslav Kotík.

Jiří Lelek si přesto myslí, že zakázka byla celkově nešťastně vypsaná. Zadavatel měl podle něj informovat o tom, že mají zájem o konkrétní výrobek.

„Měli jasně říci, že chtějí to a to, a kdo to dodá levněji, tak vyhrává, tak by to bylo mnohem čistší," míní Lelek.