Kliknutím zvětšíteProtože Hlavní nádraží v Praze nebylo během natáčení z provozních důvodů uzavřeno, mohli prapory shlédnout a vyfotit si je i běžní cestující. To vyvolalo zprvu poprask na sociálních sítích, kde lidé začali tyto fotografie zveřejňovat. Několik fotografií dokumentujících tehdejší aktuální podobu 1. nástupiště vystavil na svém facebookovém profilu v neděli 2. října 2022 v podvečer i podnik Pražská integrovaná doprava, a přidal k tomu popisek: „Hlavní nádraží se dnes vrátilo do temných časů… naštěstí jen na chvilku.“
Přes zcela jednoznačný kontext, že jde pouze o natáčení historického filmu, i přesto, že o tomto natáčení informovala už před měsícem celá řada českých masmédií, se minulý týden chopili téhož tématu dezinformátoři, kteří začali z fotografií Hlavního nádraží s vyvěšenými nacistickými vlajkami „vyrábět“ současnou skutečnost.
I zjevná lež se šíří
„JE TO PRAVDA ??? Dnešní neděle na Hlavním nádraží v Praze, kde to žijem?Tak toto je práce imigrantů = Ukrajinců !!!Doba je opravdu velmi nepřehledná a řada lidí tápe, která bije.----Prezident mlčí, Fiala mlčí, my mlčíme…“ píše se ve facebookovém příspěvku (jazykově neupravováno, pozn. red.), který minulé úterý zveřejnila na svém facebookovém profilu uživatelka označující se jako Ella Průšová, jež má něco přes 800 sledujících.
Příspěvek byl jednoznačně lživý, přesto ho však šířila více než stovka dalších uživatelů Facebooku. Objevil se také v některých facebookových skupinách, konkrétně třeba ve veřejné skupině „Přátelé, kterým se líbí Andrej Babiš I“ se 17,2 tisíce členů, ve veřejné skupině „Fiala není můj premiér“ s 27,9 tisíce členů nebo ve veřejné skupině „Radek Vondráček prezidentem!“, kterou sleduje 4,5 tisíce členů.
Řada návštěvníků profilu Průšové ji sice v diskusi pod jejím postem opakovaně věcně upozornila, že jde ve skutečnosti o fotografie z natáčení filmu, ale tím se dezinformátorka nedala ze své představy vyvést: „oni Ukrajinci vůbec rádi natáčejí, třeba střílení do vlastních lidí!“ reagovala na jednu takovou výtku (opět jazykově neupravováno, pozn. red.). Ostatní připomínky nechala vesměs bez komentáře.
Zařazování fotografií s hákovým křížem do falešného kontextu, jenž má posílit dojem, že okupovaná Ukrajina čelící ruské invazi je neonacistická země (čímž Rusko tuto invazi ospravedlňuje), není nijak nové. V květnu se takto po českých sociálních sítích šířila fotografie pokladní z Kauflandu s vytetovanou svastikou na ruce, kterou dezinformátoři vydávali za Ukrajinku, přestože šlo ve skutečnosti o pět let starý snímek Češky. Nejméně 12 let stará fotka hajlujících dívek, pocházející z Polska, byla zase letos na jaře vydávána za aktuální fotografii manželek ukrajinských bojovníků, kteří bránili Mariupol.
Ukrajina (podobně jako Rusko) sice určitý problém s neonacismem a s krajně pravicovým extrémismem skutečně má, nicméně v posledních ukrajinských volbách v roce 2019 získal ukrajinský extrémistický nacionalistický Národní sbor pouze 2,15 procenta hlasů. Jak navíc upozornila před časem například CNN, vzkvétající ultranacionalistickou scénu podporovanou úřady má dnes mnohem spíše Rusko než Ukrajina.
Poslední vlak nedojel
Je trochu smutným paradoxem, že podnět k šíření výše uvedené lži vzešel právě z natáčení filmu o britském občanu Nicholasi Wintonovi, který se do českých dějin zapsal zcela mimořádným a jednoznačně pozitivním činem. Od 14. března 1939 až do vypuknutí války 1. září téhož roku pomáhal v okupovaném Československu ve spolupráci s pražskou kanceláří Britského výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC) a s dalšími dobrovolníky organizovat dětské vlakové transporty, které odvážely ohrožené židovské děti do Velké Británie.
Winton založil v Británii Dětskou sekci BCRC, kterou řídil z Londýna, a vyjednával těmto dětem víza, povolení k pobytu a ubytování v náhradních rodinách. S pomocí své matky a několika dalších dobrovolníků vyhledával adoptivní rodiče, vyřizoval adopce u britských úřadů a získával příspěvky na kauce. To všechno vedle své normální práce.
Ve spolupráci s ostatními přáteli a dobrovolníky se mu podařilo vypravit z okupovaného území Československa několik transportů, které dopravily do bezpečí celkem 669 dětí. Ty v mnoha případech zůstaly jedinými členy svých rodin, kteří přežili holokaust. Poslední transport byl vyslán na trať 1. září 1939, ale už nikam nedojel, protože začala druhá světová válka. Vlak proto Němci zastavili a vrátili zpět.
Film s hvězdným obsazením
V životopisném filmu One Life, jenž se v říjnu natáčel v Praze i na dalších místech České republiky, hraje zestárlého Nicholase Wintona Anthony Hopkins a v mladém věku (v době záchranné operace) jej ztvárňuje britský herec Johnny Flynn. Roli Nicholasovy matky Babi Wintonové přijala Helena Bonham Carterová, mezi další obsazené herce patří například Jonathan Pryce, Romola Garai a Alex Sharp.
Film vzniká v produkci společností See-Saw Films a BBC Films, v Česku mu zajišťovala produkční servis česká společnost Sirena Films. Snímek režíruje James Hawes.
Záchranná akce Nicholase Wintona byla po válce na dlouhá léta zapomenuta, mimo jiné proto, že on sám o ní nemluvil. V roce 1988 ji připomněl západoevropskému publiku tehdejší dokument televize BBC, jež zorganizovala Wintonovo setkání s přeživšími „dětmi“.
Deník proti fake news.Českému publiku přiblížil tento příběh nejvíce režisér Matej Mináč svým filmem Všichni moji blízcí, který měl premiéru v roce 1999. Děj tohoto filmu byl velmi silně inspirován skutečným příběhem režisérovy matky, slovenské fotografky Zuzany Mináčové, která skutečně vyrůstala v rodině židovského lékaře jako hlavní dětský hrdina filmu, byť coby Slovenka nepatřila přímo mezi Wintonovy děti. Za války se skrývala a do koncentračního tábora byla po udání odvlečena až v roce 1944, podařilo se jí ale přežít. Scenárista snímku Všichni moji blízcí Jiří Hubač tak při psaní hodně vycházel z jejích vzpomínek na předválečný rodinný život.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
