Příběh literárního Drákuly a českého spisovatele, novináře, kabaretiéra, ale také démonologa a nacistického kolaboranta Felixe Achilla de la Cámary, vlastním jménem Felixe Emila Josefa Karela Cammry, se zvláštním způsobem protnul vlastně od první chvíle jejich zrození: oba totiž spatřili světlo světa v týž rok 1897. Drákula poprvé vyšel 26. května 1897, Felix de la Cámara se narodil 8. listopadu 1897, právě před 125 lety. 

Jeho otcem byl císařský rada a důstojník pěšího pluku Felix Cammra, jeho matkou Karolina Šolcová, dcera kutnohorského tiskaře, nakladatele a knihkupce Karla Šolce. A právě její bratr, dědic rodinného podniku a Felixův strýc Emil Šolc, se stal mužem, který českým čtenářům v roce 1919 poprvé představil příběh krvelačného hraběte Drákuly v překladu Josefa F. Khuna. Údajně tak učinil na popud svého podnikavého synovce, jemuž bylo v té době už 22 let.

Dobrodruh a mystik

V té době působil Felix Cammra jako nadporučík jezdectva, opakovaně vyznamenaný z bojišť první světové války: na frontu byl odveden ještě před maturitou na kutnohorském gymnáziu. Na ruské frontě se stal důstojníkem 13. dragounského pluku a podle Národních listů z roku 1917 si vydobyl německý železný kříž, tři rakouské řády a medaili za statečnost.

Po válce ještě rok sloužil v řadách československého jezdectva, poté však byl v hodnosti nadporučíka převeden do zálohy. A začal svůj nový život čelného příslušníka prvorepublikové bohémy, divadelníka, kabaretiéra a publicisty opředeného řadou skandálů.

Česká herečka Anna Letenská (1904-1942). Gestapo ji zatklo 2. září 1942, poté skončila v koncentračním táboře Mauthausen.
Tragický konec herečky Anny Letenské: Pozdravila kolegu a zamířila na gestapo

„Z mého pohledu byl de Cámara mystickou postavou, která překypovala aktivitami. Byl to svým způsobem dobrodruh, zlomové události 20. století jej také přivedly na scestí, protože se snažil využít i režimu za Protektorátu Čechy a Morava. Ten poskytoval výhody pouze vybraným a čeští vlastenci mezi ně určitě nepatřili,“ uvedl pro Deník historik Tomáš Řepa. Ten také upozorňuje na to, že ve vztahu k této osobě je na místě vysoká obezřetnost, protože nikdo vlastně přesně neví, na čem s ní je a řada zdrojů se rozchází.

O to se svým přístupem k životu a k vlastní sebeprezentaci částečně zasloužil i de Cámara sám, protože o sobě rozšiřoval celou řadu historek, u nichž se jen těžko dohledává racionální jádro. Prohlašoval, že je po otci potomkem španělského šlechtického rodu, nechal si změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone a navrch je používal v různých podobách: C. del Campo, Cámara del Campo, Cámara Josef Karel.

Felix Achille de la Cámara, foto z doby před rokem 1923Felix Achille de la Cámara, foto z doby před rokem 1923Zdroj: Wikimedia Com., F. S. Frabša: Čeští spisovatelé dnešní doby, Praha, Lidová tribuna, Rosendorf, 1923

Divadelník s láskou k fašismu

V roce 1922 se oženil s primabalerínou Národního divadla v Praze Jelizavetou Nikolskou, vlastním jménem Jelizavjetou Nikolajevnou Bulkinovou, pocházející z ruského Vladivostoku, s níž mimo jiné sdílel pozdější silnou náklonnost k fašismu: podle svědectví Rudolfa Stránského k v knize Theater - Divadlo patřila Nikolská, která v letech 1940 až 1945 působila jako umělecká šéfka baletu Národního divadla v Praze, k nejaktivnějším pronacistickým kolaborantkám. 

Nikolská žila s Cámarou, který v té době patřil k známým pražským divadelním podnikatelům, do roku 1930. „Cámara provozoval divadla Apollo a Komédia, které bylo umístěno v Oranžovém salonu paláce Lucerna. Tento jeden ze zakladatelů Národní obce fašistické se znal s mnohými slavnými herečkami, ať už to byla Mary Pickfordová nebo Greta Garbo či tanečnice Josephina Bakerová. Protože ovládal pět světových jazyků, nebylo pro něho těžké psát romány například ve francouzštině,“ napsal na Cámarovu adresu Stanislav Motl ve své knize Mraky nad Barrandovem (kromě francouzštiny uměl Cámara ještě německy, anglicky, španělsky a rusky, pozn. red.).

Mikuláš z Bubna-Litic, do ledna 1942 ministr zemědělství v protektorátní vládě Aloise Eliáše.
Český šlechtic Mikuláš z Bubna-Litic: Nacistům vzdoroval, komunistům utekl

Zmíněné divadlo Komédia v paláci Lucerna vedl Cámara až do roku 1927, kdy zbankrotovalo. Sál poté za nevyjasněných okolností vyhořel, přičemž policie podezírala ze žhářství (pravděpodobně za účelem pojistného podvodu) právě jeho provozovatele, tedy Cámaru spolu s jeho matkou Karolínou. Oba byli zatčeni, ale po několika dnech byli propuštěni pro nedostatek důkazů. Požár zůstal neobjasněn.

Do Národní obce fašistické vstoupil Cámara skutečně už při jejím založení v roce 1926. Ve 30. letech minulého století se stal i členem českého nacionalistického hnutí Vlajka a spřátelil se s dalším známým českým přívržencem fašismu, slavným podvodníkem Harrym Jelínkem, proslaveným svým podvodem s prodejem Karlštejna.

Na tento podvod sice česká historie vzpomíná tak trochu jako na vydařený rošťácký kousek, Jelínek ale jinak žádným rozverným sympaťákem nebyl. Stejně jako Cámara to byl přesvědčený fašista a antisemita, což také oba muže svedlo dohromady: Jelínkova manželka vlastnila nakladatelství Evropské vydavatelstvo vydávající pronacistickou a protižidovskou beletrii i publicistiku a Cámara pro toto nakladatelství psal jako jeden z kmenových autorů.

Okultista a démonolog

Dlužno dodat, že Cámarův autorský literární záběr se neomezoval jen na antisemitskou propagandu a zahrnoval širokou škálu žánrů. Jako neuvěřitelně plodný autor psal povídky, romány, dramata, dětské knížky, rozhlasové hry i filmové scénáře.

Velkou inspirací mu přitom byly tehdy velmi módní okultismus a démonologie a s nimi spojená magická a mysteriózní témata. Podle knihy Novodobý český hermetismus Milana Nakonečného navštěvoval Cámara spolu s dalším českým fašistou Jiřím Arvédem Smíchovským mimo jiné spolek Universalia, který vznikl 24. června 1927 z tzv. Volného sdružení pracovníků okultních, založeného začátkem 20. let minulého století, a zaměřoval se především na studium hermetických věd.

Spolek pořádal přednášky z oblasti okultních nauk a publikoval periodika s tímto tématem, konkrétně Herold (organizační věstník Universalie, společnosti českých hermetiků) a Logos (revue pro esoterní chápání života a kultury). Jeho největším vydavatelským počinem byla Encyklopedie okultismu, filosofie a mythologie, která však nebyla nikdy dokončena.

Ve službách nacistů

Podobně jako Jelínek i jako Arvéd Smíchovský, také Cámara se dal v druhé půli 30. let do služeb nacistů. Zatímco Smíchovský spolupracoval s německou zpravodajskou službou SD (Sicherheitsdienst, tedy Bezpečnostní službou), jíž měl rozkrývat problematiku českých zednářů a okultistických společností a dále měl pro ni sledovat zakladatele české Národní obce fašistické, generála Radola Gajdu, jemuž nacisté nevěřili, Cámara řídil coby tajný příslušník SA (paramilitární Hitlerovy organizace Sturmabteilung) v Československu propagandu frankistického Španělska.

„Byl to bytostný antikomunista, který v období španělské občanské války podporoval španělské fašisty v boji proti komunistům. V období protektorátu se stal jedním ze zakládajících členů Ligy proti bolševismu,“ píše o Cámarovi Motl v Mracích nad Barrandovem.

Mauthausen představoval velkou skupinu koncentračních táborů vybudovano uv okolí vesnic Mauthausen a Gusen v Horních Rakousích
Umíral pod ledovou sprchou. Karla Hašlera nacisté umučili v Mauthausenu

„Jak uvádí Martin Jůna, nacistickým či fašistickým propagandistou Cámara bezpochyby byl, minimálně proto, že byl členem Národní obce fašistické a byl šéfredaktorem fašistického tisku Vlajka. Ta utočila především na Židy a na komunismus. V době německé okupace se z Vlajky stala kolaborantská organizace. Mezi prvorepublikovou a protektorátní Vlajkou je však značná personální i ideová diskontinuita. Za Protektorátu byla Vlajka nakonec rozpuštěna. Samotný časopis vycházel do července 1942,“ sdělil Deníku historik Tomáš Řepa s odkazem na knihu autora Martina Jůny Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary.

V době protektorátu se Cámara podle pamětníků začal opravdu objevovat v uniformě SA, přijal německé občanství a stal se filmovým poradcem v kulturním oddělení Úřadu říšského protektora. Rozhodoval například o výrobě českých filmů.

Herečka Lída Baarová zavzpomínala podle Mottlovy knihy v roce 2000 například na to, že ji Cámara seznámil se slavným Paulem Thümmelem, vysokým představitelem nacistické tajné služby abwehr, jenž současně pod krycím označením A-54 pracoval pro československou rozvědku.

Protektorátní ministr osvěty Emanuel Moravec a generál Andrej A. Vlasov
Statečný legionář i symbol kolaborace. Ctižádost vedla Emanuela Moravce ke zkáze

„Němci chtěli vzít Havlovi jakožto majiteli Barrandova filmové ateliéry a nabízeli mu za celý objekt pakatel 300 tisíc korun. O této věci hovořila jsem se známým Camarou, který pro mne psal libreto mého filmu, a ten mi řekl, že zná jednoho pána, který by nám, tedy mně a Havlovi, mohl v záležitosti Barrandova pomoci. Jednoho dne přivedl Camara pána, kterého představil jako dr. Holma. Bylo to na terasách Barrandova… Dr. Holm slíbil, že se o věc bude zajímat… Celá záležitost Barrandova byla do dvou měsíců vyřízena v tom smyslu, že Havlovi byla vyplacena záloha šest milionů a byl ponechán se 49 procenty akcií jako spolumajitel ateliérů,“ vzpomínala Baarová (dr. Holm bylo jedno z Thümmelových krycích jmen, zmíněným libretem byl pravděpodobně námět k filmu Dívka v modrém, který v roce 1939 natočil s Baarovou režisér Otakar Vávra, přičemž námět byl skutečně Camarovým dílem, pozn. red.).

Ve spolupráci s dalšími českými fašisty a kolaboranty, vlajkařem Janem Rysem-Rozsévačem a režisérem Václavem Binovcem, se Cámara pokusil během války realizovat také první český „protizednářský“ film Čtverylka lásky, ten však nakonec nikdy nevznikl.

Smrt zahalená tajemstvím

Pro tajemný a v mnohém temný Cámarův osud je příznačný i jeho konec, který je do značné míry zahalen tajemstvím. Stanislav Motl cituje ve své knize pověsti o tom, že dne 8. května 1945 si přišli pro Cámaru přímo do jeho bytu na pražské Kampě revoluční gardisté, vyvlékli ho ven a údajně ho kdesi na Kampě jako aktivního kolaboranta zaživa upálili. Jak ale Motl také dodává, přesvědčivé důkazy o tom chybí.

Hlavním řečníkem na Lažnovského pohřbu se stal Emanuel Moravec (na snímku v roce 1943 coby ministr školství a osvěty)
Karel Lažnovský. Oběti chlebíčkové popravy poslal na pohřeb kytku i Heydrich

„Ta smrt je samozřejmě opředena tajemstvím a traduje se mnoho variant jeho násilného konce v květnu 1945. Martin Jůna má za nejpravděpodobnější verzi, že sice byl 5. května 1945 doma, ale jak později vypověděla jeho matka na policii, toho dne odjíždí do Španělska se skupinou přátel (údajně to mělo být i ve spolupráci se španělským diktátorem Frankem),“ sdělil Deníku historik Tomáš Řepa.

„Později podle něj pátrala po Cámarovi SNB i StB, ale bylo pouze konstatováno, že odjel na Západ. I proto nebyl nikdy úředně prohlášen za mrtvého. Jůna ve své publikaci tvrdí, že Cámara pod vlivem neustále se zhoršujících zdravotních problémů odcestoval po válce i ze Španělska a 22. července 1952 zemřel na své nemoci ve Venezuele,“ uzavírá historik.