1/9

close FOTO 1. info Zdroj: archiv Zdeňka Stejskala zoom_in

„Po mamince mám kantorské geny a mojí touhou vždy bylo učit. Vedu třeba kurzy Rétoriky a umění komunikace. Učitelům nebo žákům ve škole vysvětluji, jak funguje nonverbální komunikace řeči těla, tedy co říkáme, i když zrovna mlčíme, a hlavě jak rétoriku uchopit a pochopit.

Začali se mi ozývat lidé, kteří prosili, když už jsem ten herec, ať jim o rétorice něco povím. Je to i součást výuky na školách, ale učitelé často nevědí, jak tohle komplexní téma uchopit. A já k tomu mám jako herec opravdu blízko. Už od začátku mého profesionálního působení na jevišti, kdy jsem v roce 2000 nastoupil do Městského divadla Zlín, jsem se s rétorikou potýkal. Ono totiž umluvit sál pro 600 lidí je něco jiného, než co nás učili ve škole, v sále pro 80 diváků. Od té doby jsem si v rétorice utvořil jasnou strukturu tohoto tématu, a tahle fotografie je například z pětihodinového workshopu v Telči. Kantorům jsem vysvětloval správnou techniku mluvy, i jak svým projevem udržet pozornost studentů, a jak si případně všímat nonverbální komunikace ve třídě. Řeč těla a rétorika jsou hrozně zajímavá témata.

Takže jsem tak trochu učitel, i přestože nikdy patrně učit nebudu. Hrozně rád bych třeba učil na herecké škole, jen mě nikdy nikdo nevyzve (úsměv)."

loading
arrow_left Předchozí
1/9
Další arrow_right