Předchozí
1 z 7
Další

Nacházím a objevuji, i v Telči, kam jsem se po letech vrátila

Můj život je jako divoká horská říčka, objevitelsky se hrne vpřed, aby narazila na skálu a její kapky se prohnaly vzduchem za poznáním nevšední dimenze světa, na okamžik se protnout s paprsky a v euforii zase spadnout zpět na zem, i když to občas dost plácne. Díky žurnalistice, kterou dělám, poznávám nové lidi a nestačím obdivovat jejich nápady či originální projekty, ke kterým bych se bez vystoupení ze své bubliny zájmů jinak nedostala. Svoboda, kterou jsem jako novinářka na volné noze získala, mi umožňuje intenzivně poznávat svět, sebe sama, být kreativní a dívat se na život jako na jednu velkou divadelní scénu plnou nekonečné inspirace. Jsme diváky, herci i produkcí svého života a pochopila jsem, že je v něm možné úplně vše.

FOTO 1.Zdroj: archiv Barbory Vojtové

Od malička mě fascinuje víno. Příběhy, které jsou ponořené v láhvích a které mluví o tom, co si daný rok hrozny na vinici i ve sklepě zažily. V tuzemsku dokážeme vyrobit krásná vína a ve světě je jich nekonečně k objevování, takže jsem vlastně takový celoživotní nevinný poutník na poznávací vinné výpravě.

FOTO 2.Zdroj: archiv Barbory Vojtové

Hory mi dávají křídla, člověk je jednak blízko nebi, a pak mám vždy dojem, že najednou vidím svět obrazně i doslova z jiného úhlu pohledu. Srovnají mi priority a mám pocit, že právě hory jsou místem, kde mi nic nechybí. Od tří let lyžuji, takže znám jejich svahy zejména v zimní sezóně, letos jsem se ale do Dolomit vydala i v létě a nestačila se divit jejich magické atmosféře také v tomto ročním období.

FOTO 3.Zdroj: archiv Barbory Vojtové

Vždy říkám, že mám několik závislostí. Těmi jsou lesy, víno, cestování a umění. Tři z nich dokonale splňuje Paříž – místo, kde Seina šeptá básně nejen prokletých básníků, stěny galerií a muzeí se prohýbají pod díly nejzásadnějších světových umělců a kde si na každém rohu můžete za zvuku harmoniky objednat křupavý croissant a takové house wine, které vám dá pocit, že svět je najednou zcela v pořádku.

FOTO 4.Zdroj: archiv Barbory Vojtové

Nikdy nebyla na prvních pozicích v rámci mých cestovatelských cílů, ale shodou náhod jsem se v ní na podzim ocitla. Jihoafrická republika. Musím přiznat, že mě dostala. Ve všech svých dimenzích. Říká se, že jsou v ní vinice s nejkrásnějším výhledem na svět, protože pozorují dva snoubící se oceány. Kompozice jsou to vskutku pitoreskní, zejména tehdy, když při tom převalujete šťavnaté jihoafrické víno na jazyku. JAR zkrátka nadchne. Přírodou, gastronomií a samozřejmě unikátním safari.

FOTO 5.Zdroj: archiv Barbory Vojtové

Říká se, že toužíme po protikladech. Když žijeme na vesnici chceme do města a z metropolí naopak unikáme na venkov. Žila jsem rok v pulsujícím a komerčně smýšlejícím Washingtonu DC. Tam jsem si vysnila podívat se naopak na východ - do kolébky jógy a ájurvédy. Do kontroverzní Indie. O Vánocích jsem sbalila batoh a na měsíc se tam vydala. Když po ni nic nežádáte a nic od ní nečekáte, pak vás rozmazlí ve své přitažlivé divnosti a rozhodně nesmírně duchovně obohatí.

FOTO 6.Zdroj: archiv Barbory Vojtové

V létě jsem se po patnácti letech vrátila z Prahy zpět na Vysočinu, do rodné Telče. Svět se zpomalil a já jsem ve svých očích najednou objevila zase ty dětské jiskřičky, které začaly vždy nečekaně sublimovat z radosti nad prostými věcmi, dávnými pocity a staronovými okamžiky. Prožívám si klasickou cestu návratu k hodnotám, které byly dříve samozřejmostí, pak se nějak vytratily a dnes je s pokorou znovu nalézám.

FOTO 7.Zdroj: archiv Barbory Vojtové