Pokud se bavíme o kůrovci, o co se vlastně jedná, kdo je to?

Kůrovci jsou drobní brouci, dlouzí 0,5–12 mm, žijící pod kůrou našich dřevin. V Česku se vyskytuje zhruba 100 druhů. Hovorově označujeme kůrovcem obvykle lýkožrouta smrkového, který je naším nejvýznamnějším druhem. Lýkožrout smrkový se vyvíjí v lýku smrků, kde vytváří typický obrazec – požerek. Strom je vždy obsazen hromadně mnoha rodinami a během žíru larev postupně napadený strom odumírá.

Má kůrovec přirozený význam pro lesní ekosystémy?

Lýkožrout smrkový se přirozeně vyvíjel spolu se smrkem a jsou mezi sebou vzájemně provázaní. Lýkožrout umí rozlišovat různé látky uvolňované smrkem, z lýka dokáže vyrábět feromon, naopak smrk uzpůsobil svou fyziologickou aktivitu rojení lýkožrouta. Lýkožrout působil v průběhu evoluce na smrk selekčním tlakem, kdy stromy náchylnější k napadení vyřazoval z reprodukčního cyklu. Zároveň byl lýkožrout důležitým faktorem, který determinoval přirozené rozšíření smrku. Činnost lýkožrouta v přirozených lesích v současnosti ovlivňuje zejména jeho strukturu a obnovu.

V médiích často čteme a slyšíme, že vliv kůrovce na lesy je především negativní, je tomu tak?

Většina našich smrkových lesů je hospodářského charakteru a zde je skutečně působení lýkožrouta negativní. Vlivem napadení stromů lýkožroutem dochází k jejich předčasnému zmýcení v porostech, které k obnovní těžbě zatím nejsou připraveny. Při kalamitních situacích, jaká je v současnosti v Česku, dochází k vynuceným těžbám na rozsáhlých plochách. Tím pádem jsou těženy stromy, které nedosáhly své optimální hodnoty, v porostech se vyskytuje jen málo nebo žádné přirozené zmlazení a v následné obnově lesa se obtížně uplatňují stinné dřeviny. Navíc je narušena ochrana lesních porostů proti bořivým větrům a čerstvě vzniklé porostní okraje jsou vystaveny stresu náhlým osluněním.

Existuje nějaká souvislost mezi klimatickou změnou a kůrovcovou kalamitou? Proč kůrovec likviduje naše lesy v tak rozsáhlém měřítku?

Souvislost mezi klimatickou změnou a kůrovcovou kalamitou je přímá a zásadní. Díky nepravidelnosti srážek dochází mnohem častěji k přísuškům ve vegetační sezóně, což snižuje schopnost smrků bránit se napadení podkorním hmyzem. Růst teplot jednak zvyšuje nároky dřevin na vláhu a zároveň urychluje vývoj lýkožrouta, který je schopen vytvořit více generací během roku. Právě z důvodu změn klimatu se naše převážně smrkové lesy dostávají na mnoha místech za hranice, kdy je udržování jejich existence lidskou činností realizovatelné.

Jaký vliv má současné hospodaření v dotčených lesích?

Aktuální kůrovcová gradace omezila veškeré hospodářské aktivity na činnosti související s touto kalamitou. Bohužel legislativa nebyla připravena na kalamitní situace tohoto rozsahu. Uplatňování zákona o zadávání veřejných zakázek, tedy vyhlašování soutěže na výběr firem ke zpracování napadených stromů, které je nutné téměř okamžitě pokácet a asanovat, je tím nejhorším možným způsobem. Z hlediska předchozího hospodaření bylo jednoznačnou chybou legislativou vynucované pěstování hustých porostů, což se netýká jen smrku. Dalším dlouhodobým neřešeným problémem je přemnožená spárkatá zvěř, která zásadně zpomaluje změnu a diverzifikaci druhové skladby lesů.

Co by lesům v České republice mohlo pomoci v jejich regeneraci a zvýšené odolnosti vůči takovým otřesům?

Jako prvořadou považuji snahu co nejdříve zastavit kůrovcovou kalamitu, tomuto cíli by měla být podřízena i rychlost obnovy lesů – je lépe počkat, než opakovat stejné chyby. Souběžně musí probíhat objektivní analýza příčin kalamity a vyhodnocení aplikovaných leso-ekonomicko-politických opatření. Tyto zkušenosti musí sloužit jako podklad pro nastavení pravidel a rozhodovacích procesů pro příští krizovou situaci, další kalamitu lesních škůdců, která nás s velkou pravděpodobností čeká i v budoucnosti. V rámci obnovy lesa je důležitá snaha o maximální druhovou diverzifikaci a pokud možno věkové a prostorové rozčlenění pokalamitních ploch i porostů, v kterých probíhá běžné hospodaření.

Přesuňme se teď přímo do oblasti Vysočiny, která patřila mezi kůrovcem nejzasaženější oblasti. Proč zrovna zde dával kůrovec lesům tak zabrat?

Vysočina je území, kde došlo k souběhu řady nepříznivých okolností. V roce 2018 to byla oblast nejvíce zasažena suchem během celého vegetačního období. Na Vysočině jsou vysoké zásoby smrkových porostů prakticky monokulturního charakteru. Přes Vysočinu vedou hlavní dopravní trasy, kterými probíhal transport napadeného dříví a rovněž zde sídlí několik velkokapacitních zpracovatelských závodů, ke kterým se dlouhodobě napadené dříví sváželo z jiných částí Česka.

Mají lokality v ČR, které jsou nejvíce postižené kůrovcovou kalamitou, nějaké společné charakteristiky?

Vysoké zastoupení smrku v hustých stejnověkých porostech. Silně zasažené byly rovněž smrkové porosty v nižších polohách, klimaticky na hranici požadavků této dřeviny.

Jaká je situace v lesích na Vysočině dnes?

Kraj Vysočina zůstává nejpostiženější oblastí Česka, nicméně ve většině okresů tohoto kraje dochází k vyčerpání zásob smrkových porostů. Kůrovcová kalamita se tak bude přesouvat do nejvyšších poloh Vysočiny, kde je stále relativně dost smrkových porostů.

Existovaly problémy s kůrovcovými kalamitami i v minulosti, nebo je to problém až posledních let?

Kůrovec patřil dlouhodobě mezi nejdůležitější škůdce v lesním hospodářství a v posledních třiceti letech je rozhodně tím úplně nejvýznamnějším. Kalamity lýkožrouta se na našem území vyskytovaly již před dvěma světovými válkami, asi nejznámější je šumavská tzv. „Klostermannova“ kalamita po vichřicích v letech 1868 a 1870, další kalamita lýkožrouta se odehrála v poválečných letech následkem omezeného lesního hospodaření. Počátkem 80. let proběhla kůrovcová kalamita, která je dávána do souvislosti s oslabením smrkových porostů v důsledku imisní zátěže. Počátkem 90. let došlo k další kůrovcové kalamitě, která byla ovlivněna polomy, suchem a změnami ve vlastnictví a správě lesů. Od poloviny 90. let do roku cca 2012 probíhalo přemnožení lýkožrouta severského a dalších kůrovců v prostoru severní Moravy a Slezska, rovněž je známá kůrovcová gradace v Národním parku Šumava zhruba ze stejného období. Poslední kůrovcová kalamita následovala po orkánu Kyril od roku 2007, ukončil ji chladný a velmi deštivý rok 2010. Současná kůrovcová kalamita se však svým rozsahem nedá s předchozími gradacemi srovnávat, objem vytěženého dříví za aktuální kůrovcovou kalamitu převyšuje součet všech kůrovcových kalamit předchozích.

Můžeme podobné kalamity očekávat i v budoucnu? A je možné se na ně připravit?

S ohledem na charakter současných lesních porostů v Česku a klimatické predikce, které jednoznačně ukazují, že bude i v budoucnu docházet ke klimatickým extrémům překračujícím limity za nichž jsou stávající lesní porosty schopny existovat, je velmi pravděpodobné, že můžeme v blízké budoucnosti očekávat další kůrovcovou kalamitu podobného rozsahu. Je jen otázkou, zda bude současné přemnožení plynule pokračovat do doposud méně zasažených oblastí, nebo dojde k rozvoji kalamity s jistým časovým odstupem. Na budoucí kalamity se dá připravit postupným zvyšováním resilience lesních porostů, a to zejména podporou jejich rozmanitosti, tak, aby v případě kůrovcové kalamity nebo jiné škodlivé události nedošlo k úplnému rozpadu lesa, ale zůstaly stromy určitého věku nebo druhu dřeviny. Nedílnou součástí přípravy je poučení se z chyb, které se udály během aktuální kalamity a nastavení legislativních a rozhodovacích procesů vhodnějším způsobem.

Co by v této problematice mohl udělat každý z nás?

To je těžká a zároveň velmi důležitá otázka. Charakter našich lesů nemůžeme změnit v řádu let, ale spíše desítek let. Nicméně je třeba začít a čím dřív, tím líp. V první řadě je to individuální změna chování ve vztahu ke zmírnění dopadů klimatické změny. Konkrétní pomoc lesům by měla začít zájmem o problematiku lesů, sháněním a ověřováním informací, a posléze tlakem na změnu prostřednictvím výběru vhodných politických zástupců na různé úrovni státní správy. Prakticky lze pomoci účastí na dnech za obnovu lesů nebo nabídkou pomoci se zalesněním kalamitních holin vlastníkům lesů.

Jaké jsou širší dopady kůrovcové kalamity? Například na ekosystémy, biodiverzitu, ekosystémové služby a ekonomiku.

Dopady kůrovcové kalamity na ekosystémy a biodiverzitu jsou rozdílné podle stavu lesního porostu před kalamitou. Pro porosty přírodního charakteru může kůrovcová kalamita znamenat začátek obnovy a příležitost pro přirozené zmlazení. V porostech hospodářských je většinou přirozené zmlazení zničeno při těžbě a vyklizování dříví. Rozsáhlé holiny pak představují extrémní stanoviště, u kterého vyžaduje návrat lesa cílových dřevin dlouhé období nebo vysoké finanční náklady.

Biodiverzita je velmi široký pojem zahrnující všechny živé organismy, proto je reakce jednotlivých skupin velmi různorodá. Obecně se však dá říci, že kůrovcová gradace v krátkodobém horizontu biodiverzitu spíše zvyšuje, úměrně přírodnosti stanoviště.

Ekosystémové služby jsou nesourodou skupinou funkcí a užitků, které lesy poskytují. Mezi nejvýznamnější patří jistě poutání uhlíku, ovlivňování a tvorba mikroklimatu, rekreační funkce nebo možnost sběru lesních plodů a hub. V krátkosti lze říci, že všechny výše uvedené ekosystémové služby jsou kůrovcovou kalamitou negativně ovlivněny.

Ekonomika lesního hospodářství je kůrovcovou kalamitou velmi negativně ovlivněna. Vlivem nadbytku dříví na trhu jeho cena klesá. Kůrovcové dřevo nesplňuje požadavky pro nejkvalitnější sortimenty díky změnám v důsledku činnosti s kůrovcem asociovaných hub a často bývá poškozeno výsušnými trhlinami. Dochází tak k znehodnocení péče a finančních prostředků, které byly během dlouhé doby růstu stromů (obvykle 100 let) vynaloženy. Po období snížení cen dříví v důsledku kalamity, které se nemusí projevit na změně cen výrobků ze dřeva, nastává obvykle růst cen dříví i navazujících komodit vlivem nedostatku dřevní suroviny.