Kliknutím zvětšíteČína zvolila cestu silných slov. Na peníze je ale opatrnější. Anglicky psaný deník The Global Times s chutí reportoval koncem srpna o zpackaném americkém odchodu z Afghánistánu, třeba o panice na letišti v Kábulu, která podle něj připomínala americkou evakuaci Saigonu v roce 1975. Noviny, které jsou pod přímým vlivem čínské komunistické strany, několikrát označili Američané za zrádce. „Vždyť zradili i své spojence v krvi v Sýrii. Odešli a Kurdy nechali svému osudu.“ A využil slabosti USA i v hybridním boji s ostrovem Tchaj-wan.
„Opuštění Afghánců je poučením pro tchajwanskou Stranu demokratického pokroku. Může malý ostrov u pobřeží velké Číny, která touží po znovusjednocení, důvěřovat vzdáleným Spojeným státům? Přijdou na pomoc?“ ptal se potměšile čínský komentátor a ihned Tchajwance varoval: „Nespoléhejte na Yankeeje a nebuďte jejich pěšáky“.
Zatímco pekingská propaganda využívá situaci v neklidném Afghánistánu, čínská diplomacie se jeví být skoro nečinná. „Peking má k situaci pragmatický přístup. V převzetí moci v Kábulu nespatřuje svoji příležitost k posílení role v regionu, ale vyhodnotil ji spíše jako ohrožení vlastní bezpečnosti,“ píše se v analýze polského deníku Gazeta Wyborcza. Čína se sice necítila nijak pohodlně s americkou armádou za zády, ale těžila z její přítomnosti. Jinak by totiž náklady na stabilizaci situace nesla sama. Kritika Washingtonu za zbytečně „urychlený odchod“ je vlastně její upřímný povzdech. Američané Číňanům přidělali problémy.
Peking se samozřejmě na odchod USA připravoval předem. Navázal kontakt s Tálibánem, na konci července, tedy v době, kdy Joe Biden stále vylučoval rychlý kolaps afghánské vlády, se šéf čínské diplomacie Wang Ji setkal s mullou Abduemou Ghaní Baradarem a ujistil ho, že Čína je připravena spolupracovat s budoucí vládou a hodlá respektovat její hodnoty. Na schůzce se ale měl podle některých zdrojů řešit především vztah k Tálibů k Islámskému hnutí Východního Turkestánu ETIM. Wang Ji vyjádřil naději, že „Tálibán se rozejde se všemi teroristickými organizacemi, včetně ETIM“. Čím je pro Číňany ETIM nebezpečný? Jsou to Ujgurové.
Po odletu posledního Američana z kábulského letiště Čína zopakovala svoji ochotu pomoci chudé zemi investicemi a technickou podporou. Čínští těžaři by podle Pekingu zde mohli využít přírodní zdroje, včetně druhého největšího naleziště mědi a ropy na světě, a čínské stavební firmy by zde mohly zaplnit mezeru v čínském projektu novodobé Hedvábné stezky silnicemi, železnicemi a plynovody.
Jenže i v tomto případě se jedná podle všeho jen o slova. Podle odborníků to na nic z výše uvedeného nevypadá. Čína totiž podle americké agentury AP nemá v Afghánistánu co vyhrát, za to toho může mnoho ztratit. Odrazuje ji jak nedostatek infrastruktury a všeobecně nízká úroveň, tak nejistá politická budoucnost země.
Hřbitov říší
V sousedních zemích Číňané budují infrastrukturu, v Afghánistánu pouze menší nemocnice, sídliště v Kábulu a malé továrny. Existuje důvod, proč čínský plán Pásu a stezky (One Belt One Road), do něhož je zahrnut Pákistán i bývalé sovětské republiky, obchází Afghánistán. A jen na první pohled je iracionální. Peking má ze země špatný pocit. Afghánistán je znám jako „hřbitov říší“. Kde kdo ho chtěl dobýt - od Velké Británie, přes SSSR po USA – a nikomu se to nakonec nepovedlo.
Čína se nechystá být další mocností, která zde padne do pasti a na dlouhé roky v něm uvízne. Zároveň ale nechce, aby afghánská krize nakazila sousední region Sin-ťiang, tedy zemi již zmíněných Ujgurů, které Peking dlouhé roky krutě utlačuje. Toto je pro komunistické vůdce skutečná hrozba. Až dosud se ujgurský ETIM držel dál od čínské autonomní provincie. Vydrží mu to ale i nyní? Podpoří ho - jako své spoluvěrce – Tálibové? Mimochodem, asi pětisetčlenná jednotka ETIM spolu s Tálibánem v posledních měsících v Afghánistánu bojovala. Tálibán se opět může stát magnetem pro globální džihád.
Pekingskou noční můrou je podle analytiků nutnost masivní vojenské intervence v neklidné provincii, kde je pod záminkou boje proti terorismu v pracovních táborech uvězněn asi milion muslimských Ujgurů. Obavy jsou o to větší, že jejich bratři z ETIM, kteří bojují pod vlajkou s hesly džihádu, je mohou přijít osvobodit po boku afghánského Tálibánu. „Posledních dvacet let Čína sledovala, jak se Američané pomalu potápějí do afghánské bažiny. Jejich jediným cílem nyní bude zabránění možnému přesunu afghánské krize do jejich země,“ uvedl pro The Financial Times americký analytik Yun Sun.
Proto Peking nespěchá na stavbu silnice spojující Čínu s Afghánistánem přes Vachánský koridor, což je zapomenutý kus světa, asi 300 km dlouhé údolí obklopené Hindúkušem a Pamírem. „Cesta by totiž mohla usnadnit infiltraci Tálibánu a vzbouřit Sin-ťiang,“ napsala Gazeta Wyborcza.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
