V druhé polovině 80. let vystupňovala ETA svou teroristickou aktivitu. Tato baskická nacionalistická a separatistická organizace usilovala od roku 1959 o vyhlášení nezávislého baskického státu (Euskal Herria) na území severního Španělska a jihozápadní Francie a o uznání obyvatel Baskicka jako jediných, kteří jsou oprávněni o tomto kraji rozhodovat. Své požadavky se od svého vzniku snažila prosadit mimo jiné za pomoci teroru, tedy atentátů, bombových útoků i přestřelek.

Od roku 1985 až do útoku v Hipercoru odpálili teroristé z ETA v Barceloně celkem šest bomb, které zabily tři lidi. ETA útočila také ve španělské metropoli Madridu, kde 14. července 1986 odpálila bombu v autě na náměstí República Dominicana v Madridu. Při explozi zahynulo 12 lidí a dalších 50 bylo zraněno.

Bomba z amoniaku a mýdlových vloček s lepidlem

Atentát v Hipercoru nařídil vůdce ETA Santiago Arrospide Sarasola, který nebyl spokojený s dosavadní reakcí španělské vlády a chtěl stále zvyšovat tlak.

Zápalná bomba měla být opět umístěna do kufru auta a odpálena v nákupním centru, aby se dostavil patřičný "efekt". Členové bojové jednotky ETA "Barcelonské komando" (Josefa Ernagová, Domingo Troitiño a Rafael Caride Simón) proto hledali nákupní centrum, kde se dá zaparkovat. Po návštěvě tří obchodních středisek padla volba na Hipercor, jehož součástí bylo třípatrové podzemní parkoviště.

V konspiračním barcelonském bytě pak trojice atentátníku sestavila bombu. Nálož představovalo 30 kilogramů amoniaku a 100 litrů benzínu spolu s neurčitým množstvím slepených mýdlových vloček, k nimž byl připojen časovač. Složenou bombu o hmotnosti až 200 kilogramů ukryl diverzní tým do kufru ukradeného osobního auta značky Ford Sierra.

S autem atentátníci odjeli do Hipercoru a zaparkovali v prvním patře třípatrového podzemního parkovacího domu pod střediskem. Blížila se tragédie, jejíž dosah byl možná ještě horší, než členové organizace ETA zamýšleli.

Falešná volání zabránila evakuaci

Následující hodiny a bohužel i výsledný počet mrtvých poznamenalo mnoho dřívějších "poplachů pro nic", jejichž vinou nebylo centrum evakuováno. O co šlo? Asi dvě hodiny až půl hodiny před explozí ohlásili zástupci ETA chystaný výbuch postupně několika anonymními telefonáty. Vedení centra se však rozhodlo, že Hipercor evakuovat nebude.

"Nebylo to poprvé, co nám někdo hrozil bombou, a nikdy z toho nic nebylo. Šéfové se proto rozhodli, že budovu tentokrát vyklízet nebudou," uvedl po explozi jeden z místních zaměstnanců.

Varovné telefonáty nešly jen na vedení firmy, ale také na policii, tak však údajně neměla na daném místě dostatečné pravomoci. "Budova byla soukromým majetkem. Je těžké jednat proti vůli vlastníků," uvedl později mluvčí španělské vlády. Tehdejší barcelonský guvernér Ferran Cardenal dodal, že policie na základě výstražného telefonátu budovu prohledala, ale když nic nenašla, stáhla se.

Nadcházelo páteční odpoledne a nákupní centrum bylo plné lidí zásobících se na víkend. I to byl možná jeden z důvodů, proč se všechny zodpovědné strany stavěly k možné evakuaci zdrženlivě. Jednak by byla při takovém počtu nakupujících obtížná, jednak nechtěl nikdo přijít o bohaté tržby. Byla to chyba, jak se mělo už rychle ukázat.

V 16:12 aktivoval časovač roznětku a bomba explodovala. Výbuch působil v uzavřeném prostoru podzemního parkoviště destrukčněji než na volném vzduchu. Tlaková vlna exploze okamžitě zničila 20 kolem zaparkovaných aut a prorazila do přízemí nákupního centra pětimetrový otvor, jímž dovnitř šlehla obrovská ohnivá koule. Za ní se začaly dovnitř valit jedovaté plyny. Lidé v dosahu proražené díry měli jen málo naděje. Koho nezabila exploze na místě, ten uhořel nebo se otrávil či udusil toxickými výpary.

Ostatní utíkali ven. "Najednou byl všude zmatek. Z budovy se valil kouř a lidé utíkali," popsal to jeden z očitých svědků.

Poškození centra bylo takového rázu, že se hasiči ani záchranáři nemohli dvě hodiny vůbec dostat dovnitř. Když konečně pronikli do nitra budovy, bylo pro řadu obětí už příliš pozdě.

Pro mnoho hasičů šlo o nejvíce traumatizující zážitek v jejich kariéře. Některá těla byla spálena tak, že nebyla vůbec k poznání. Na místě leželo 15 mrtvých lidí - deset žen, z nichž jedna byla navíc těhotná, tři muži a dvě děti. Počet mrtvých bohužel ještě vzrostl, protože šest vyproštěných zemřelo později na následky zraněných. Celkový počet obětí tak dosáhl čísla 21. 

Následky se řešily léta

Podle úřadů šlo o jeden z nejhorších teroristických útoků proti civilnímu cíli ve španělské historii. Mluvčí ETA se sice za počet obětí omluvil (s poukazem na varovné telefonáty), ale rozhořčený španělský tisk toto vyjádření ostře zkritizoval. "Umístil by někdo, kdo nechce zabít moc lidí, bombu do supermarketu během páteční špičky?" ptaly se barcelonské noviny La Vanguardia.

Atentát organizaci ETA těžce kompromitoval, což vystihl deník The Independent, který v roce 1993, u příležitosti dopadení jednoho z atentátníků Rafaela Simóna, napsal: "Mnozí vnímali útok jako zlom v osudu organizace ETA. Její chladnokrevná vražda žen a dětí znechutila řadu Basků, kteří do té doby sympatizovali s cíli skupiny."

Bez poskvrny nevyšlo z události ani vedení nákupního centra, jež řada pozůstalých žalovala za to, že nedalo budovu včas vyklidit.

Simón, podobně jako už dříve dopadení Domingo Troitiño a Josefa Ernagová, dostal od soudu doživotí, respektive 790 let vězení (jeho spolupachatelé byli odsouzeni dokonce na 794 let vězení). Do vězení putoval na doživotí také další spiklenec Santi Potros, kterého soudy označily za iniciátora útoku.

V roce 2014 oznámila ETA ukončení ozbrojeného boje a rozpuštění svých operačních a logistických struktur. Během dalších čtyř let sdělila postupně francouzským úřadům polohu všech svých úkrytů se zbraněmi a začátkem května 2018 oznámila své definitivní rozpuštění.

Krátce předtím požádala veřejnost o odpuštění zla, jež spáchala - Její bezmála šedesátiletou existencí provázelo přes tři tisíce útoků, jež za sebou zanechaly téměř tisíc mrtvých a dva tisíce zraněných. Jedním z obětí řádění ETA se stal i někdejší španělský premiér Luis Carrero Blanco se svým řidičem a bodyguardem, kteří zahynuli v Madridu při výbuchu vládního vozidla v prosinci 1973.

"Vzdáváme hold mrtvým,  úmrtí civilistů upřímně litujeme. Už nebudeme vyjadřovat politické postoje, podporovat jakékoliv iniciativy a vzájemně se ovlivňovat s dalšími hráči," uvedli vůdcové separatistické organizace v dopise "na rozloučenou".