Během střetu v ulicích myanmarských měst od 1. února, kdy armáda svrhla demokraticky zvolenou vládu, dosud zahynulo přes 270 lidí a dalších bez mála tři tisíce jich bylo zatčeno, obviněno nebo odsouzeno kvůli odporu proti vojenské juntě.

Východiskem z krize by samozřejmě byla dohoda mezi znesvářenými stranami. Pro mnohé demonstranty, kteří byli biti, vězněni, vystaveni účinkům slzného plynu a někteří jejich kolegové dokonce zabiti, už ale vojenská vláda nebude zřejmě přijatelná. „Nyní je docela pravděpodobné, že budou ve svých požadavcích radikálnější,“ myslí si editor serveru The Diplomat Sebastian Strangio.

Dětí, které míří do USA, jsou tisíce.
Tisíce dětí v žalostných podmínkách. Tábory v USA nezvládají příliv migrantů

Pro mnohé pak nebude ani přijatelný stav před převratem, kdy armáda měla v parlamentu zaručený významný počet křesel a automaticky získala ministry vnitra a obrany.

Zástupci menšin armádu nepodpořili

Právě armáda nyní spoléhala na to, že by se na její stranu mohli přidat zástupci etnických menšin. Jejich očekávání předchozí vláda vedená Národní ligou pro demokracii (NLD) v čele s nositelkou Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij nenaplnila.

Země povstalců
V Barmě (dnes Myanmaru) dlouhou dobu působilo několik desítek ozbrojených povstaleckých skupin. Před několik lety část z nich uzavřela s centrální vládou klid zbraní. V současné době je stále aktivních devět geril. Vedle Arakanské armády nebo Ta'angské národní osvobozenecké armády je to především Kačjinská osvobozenecká armáda, která čítá až 12 tisíc bojovníků.

Jenže tady se vojáci přepočítali. „Ačkoliv vůdci NLD prokázali málo znalostí a respektu k etnickým menšinám, když vládli, nyní je čas na jednotu,“ vzkázala například Naw Zipporah Sein, bývalá viceprezidentka Karenské národní unie, která zastupuje asi tři miliony Karenů žijících na východě Barmy.

Tady je nutné připomenout, že právě ozbrojené křídlo karenské organizace zastavilo před šesti lety po dohodě s vládou vojenské akce. Nabízí se tedy otázka, zda Karenové znovu nevezmou zbraně do rukou.

Nejsou jedinou menšinou, které mají v zemi svoje ozbrojené složky a které se ještě před převratem dohodly s centrální vládou na příměří. Asi deset z nich se v polovině března pokusilo narýsovat strategii, jak ochránit civilisty před brutálním zásahem armády. „Nyní přislíbily svou podporu protestům proti juntě,“ napsal server EurAsian Times.

Útoky na severu země

Že bude v Barmě ještě horko, naznačují už vojenské akce Kačjinské osvobozenecké armády v horských oblastech na severu země u hranic s Čínou a Indií. Povstalci v těchto místech zahájili sérii útoků proti základnám barmské armády, která na útoky odpověděla.

Prohlubující se krize začíná mít také dopad na sousedy Barmy. Z Thajska a Indie přicházejí zprávy o lidech, kteří na jejich území hledají útočiště. Do Indie například přešla skupina asi čtyř set lidí, mezi nimiž byli i zběhlí policisté. „Nemáme odvahu střílet do vlastních lidí,“ uvedla ve svém prohlášení skupina čtyř z nich.

Barmští demonstranti i dnes vyšli do ulic na protest proti únorovému vojenskému převratu.
V Barmě pokračují protesty proti vojenskému puči. Jeden člověk zemřel

Na příliv uprchlíků se připravuje rovněž Thajsko. Nedaleko jeho západních hranic se uchýlily stovky lidí, které utekly z měst. Se sílící vojenskou brutalitou lze očekávat, že budou sílit i proudy běženců.

Ve hře je několik možností, jak může tento konflikt skončit. Armáda může propustit Su Ťij a ukončit nepřátelské akce. Může také sama zahájit dialog s demonstranty, když na ni bude vyvíjen dostatečný tlak ze zahraničí. Do případných rozhovorů může vstoupit i nějaký zahraniční zprostředkovatel. Armáda také může povstání brutálně ukončit. Zatím to ale vypadá na dlouhý a zničující konflikt.

Různorodý stát
V zemi v současné době žije 135 etnických skupin. Osm z nich jsou pak označovány jako „národní etnické rasy“. Nejvíce je Barmánců, kteří tvoří 68 procent obyvatel Myanmaru, dále pak Šanové (9 procent), Karenové (7 procent), Rakhinové (4 procenta), Čjinové (2 procenta), Monové (2 procenta) a Kačjivové (1,5 procenta). Zbytek připadá na ostatní etnické menšiny.