Shelley Beyaková mluvila se svými dětmi naposledy loni v listopadu při zprostředkované schůzce ve vládním zařízení v Bejrútu, kde se s nimi mohla setkat za přítomnosti jejich otce Wissama Tarabichiho. Nyní čeká na jakoukoli zprávu. Věří, že děti jsou stále v Bejrútu, protože jejich únos nahlásila v roce 2018 Interpolu, kde jsou vedeny jako pohřešované. Tarabichi se s nimi z tohoto důvodu neměl stěhovat, aniž by to oznámil příslušným orgánům. Beyakové příběh přinesl server Global News.

"Je to hrůza"

Od úterní ničivé exploze zažívá matka strach. "Samozřejmě mě to vyděsilo. Asi jako každého mě okamžitě začaly napadat myšlenky: Dobře, ale co to znamená a proč se to stalo? Je na zvracení, když víte, že vaše děti tam někde jsou a vy je nemůžete chránit. Nemůžete se jim podívat do očí a říct jim: nebojte se, to bude dobré. Je to neskutečně hrůzné, zvedá se mi z toho žaludek," říká Beyaková.

Podle svých slov se po výbuchu opakovaně pokusila otce dětí kontaktovat, ale telefon nezvedal a nereagoval ani na textové a e-mailové zprávy. "Chci jen vědět, že jsou děti v bezpečí. Kdybych mohla dokonce i slyšet jejich hlasy, bylo by to fantastické," sdělila novinářům.

Poslední dva a půl roku prý prožívala jako nepřetržitou noční můru a občas už ani neví, co má dělat dál.

"Vláda měla být důraznější"

Kanadská federální vláda se už před časem vyjádřila, že o její situaci ví, ale podle Beyakové mohla a měla udělat víc pro to, aby se děti vrátily domů.

"Kdyby vláda podnikla okamžitě proti Wissamovi a libanonským úřadům rázné kroky a kdyby v nich vytrvala, tak se tomu dalo zabránit," tvrdí Shelley Beyaková. "Protože se pořád snaží s libanonskou vládou diplomaticky spolupracovat, ale já si myslím, že by to měli brát vážněji. Myslím, že kdyby se k tomu kanadská vláda rozhoupala, může určitě udělat více."

V Kanadě byl vydán celostátně platný rozkaz k Tarabichiho zatčení. Podle kanadského práva byl obviněn z únosu a po zadržení by na něj byla uvalena vazba. O příkazu k zatčení byl informován také Interpol.

Jak upozorňuje Global News, Libanon sice nepatří mezi signatáře Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 (tuto úmluvu podepsalo 101 zemí, jejím cílem je mj. urychleně navracet děti, které byly uneseny z jedné členské země do jiné), ale v roce 2000 podepsal s Kanadou oboustrannou dohodu, podle níž by měly obě země v případech týkajících se péče o děti vzájemně spolupracovat. Tato dohoda obsahuje také závazek zajistit dodržování práv dítěte na přístup k tomu rodiči, který je z právního hlediska nemá ve své péči.

V Libanonu ale spadá rodinné právo do jurisdikce náboženských soudů, a ty podle mezinárodní organizace dohlížející na dodržování lidských práv Human Rights Watch téměř vždy upřednostňují otce.

"Chci je domů"

Po úterní explozi požádala Beyaková kanadské ministerstvo zahraničí, aby se spojilo s Tarabichim a ověřilo, že jsou Mia i Liam v bezpečí. Zatím však nedostala žádnou zprávu o tom, jak to dopadlo. Současně uvedla, že se bez ohledu na výbuch obává toho, v jakém prostředí budou její děti v Libanonu vyrůstat.

Hospodářství této blízkovýchodní země je podle Global News na pokraji zhroucení a čelí devalvaci měny. Podle libanonského konzula ve Vancouveru Nicka Khawajiho zažila země také několimasíční protesty proti korupci na vládní úrovni.

"Přičtěte si k tomu problémy s COVID-19, přičtěte si k tomu to, že moje děti chodily do školy, kterou teď navštěvovat nemohou, a teď se k tomu ještě přidal výbuch, který ještě víc potopí tamější ekonomiku - to se prostě nemůže vyvíjet dobře a já nevím, co jejich otec vůbec zamýšlí. Nechat je tam je to nejhorší, co pro ně může udělat," říká Beyaková.

Podle svých slov si přeje, aby Tarabichi věděl, že s ním chce na vyřešení této situace spolupracovat a že respektuje to, že on je otcem obou dětí a zaslouží si místo v jejich životě. "Pokud jde o děti, chci jim jen říci, že je hrozně miluji, že s nimi chci mluvit, že chci, aby věděli, jak moc mi záleží na tom, aby byly v bezpečí, a na tom, jak se jim daří. Moc s nimi chci mluvit. Chci jen, aby věděly, že jsem pro ně pořád tady a že jsem je neopustila. Chci je domů."