Děsivá smrt v důlních katakombách. „Zelený démon“ zabil ve vteřině 22 horníků

Začátkem března 1961 bylo v americké Indianě nezvykle teplo, vypadalo to na hezké předjaří. Druhý březen připadal na čtvrtek. V hornickém městě West Terre Haute se v místních kinech ten večer hrály nové hity, muzikál G. I. Blues v hlavní roli s Elvisem Presleym a další muzikál Pepe, v němž pro změnu exceloval Tony Curtis. A do zdejšího dolu Viking nastupovala večerní směna.

Unikající plyn

Důl Viking byl otevřen v roce 1948, vytěžené uhlí spotřebovávala nedaleká elektrárna. Ačkoli trochu „plynoval“, byl tento důl považován za relativně bezpečný, za 13 let provozu v něm totiž došlo jen k jednomu jedinému smrtelnému úrazu. Současně byl svého druhu relikvií. V okrese Vigo, kde se nacházel, totiž v minulosti fungovalo dokonce 35 hlubinných dolů, teď už ale byly v provozu jen poslední dva.

Hlubinné doly představovaly mnohapatrové katakomby podzemních chodeb a místností, kde vedle míst aktivní ražby často spočívaly „stařiny“, tedy opuštěná důlní díla, staré šachty a nepoužívané chodby.

Probuzený zabiják. Před 70 lety v dolech na Ostravsku rozpoutal chtíč peklo

Do těchto zapomenutých prostor mohl často unikat pověstný „zelený démon“, jenž se v nich postupně hromadil a vyplňoval další a další skuliny. Stěny, podlahy i stropy zastaralých důlních děl bývaly často tenké a postupně se rozpadaly. Mezi aktivní slojí a „stařinami“ tak nebyla žádná neprodyšná hranice.

Hlubinná neštěstí, k nimž takový systém občas vedl, bohužel v minulosti dobře poznalo i hornictví v Československu – začátkem října roku 1950 připravil výbuch metanu v dole Michálka ve Slezské Ostravě o život 38 horníků. Plyn unikl do aktivní sloje právě ze stařin sousedního nepoužívaného dolu. Odpálil ho pak nezodpovědný havíř, který si navzdory přísnému zákazu pokusil při směně zapálit cigaretu.

Výbuch v hlubině

Horníci v Indianě fárali při večerní směně v dole Viking do dvou šachet, do každé z nich nastoupilo 22 lidí. Byli mezi nimi i Burl a Jack Gummerovi, táta se synem. Jack Gummere měl původně nastoupit až na třetí směnu, ale když se jeden z horníků pracujících s jeho otcem nedostavil, nastoupil místo něho. Dalším členem této hornické party byl Joseph Sanquenetti z Rosedale, jehož bratr John by vyškolený důlní záchranář. A také David Hale, který ztratil při důlní explozi před 30 lety svého otce.

Za výbuch v dole Doubrava rozsudky smrti. Tragédie ničila životy i po letech

Směna sjela dolů do sloje a začala pracovat, několik hodin šlo všechno bez problémů. Teprve ve tři čtvrtě na osm večer se něco změnilo. Hodnoty ze snímačů sledujících koncentraci kyslíku v dole se náhle prudce propadly. Vedoucí pracovníci, kteří z povrchu dohlíželi na práci v dole, se okamžitě pokusili telefonicky spojit s horníky ve sloji. Nikdo jim neodpověděl…

V téměř čtyřkilometrové hloubce došlo k výbuchu. Exploze vyvolala rázovou vlnu ženoucí se na sever a současně zažehla rychle se šířící podzemní požár. Vyrvala také tuny uhlí a země a zničila podpěry sloje. V jejích troskách zahynulo všech 22 horníků, zabitých během pár vteřin. Katastrofa byla tak prudká a nenadálá, že téměř všichni zabití leželi tam, kde ještě o vteřinu dříve pracovali, jen pár se jich dokázalo možná o krok, možná o dva odplazit.

Podzemní hrobka

Jakmile si pracovníci na povrchu uvědomili, k čemu v dole právě došlo, následoval okamžitě poplach. Na místo dorazily sanitky a lékařské i záchranářské týmy. Z města West Terre Haute, odkud většina horníků pocházela, přibíhali vyděšení blízcí a příbuzní zavalených havířů.

Se záchranáři sfáral do šachty také John Sanquenetti, který nastoupil dobrovolně, protože věděl, že v dole je zřejmě jeho bratr. „Bylo to jako hrobka,“ vylíčil později, když se znovu dostal na povrch, čeho byl pod zemí svědkem. „Všechno tam bylo spálené a pokryté uhelným prachem.“

Peklo v dole Dukla: Hořící pryž páchla, nikdo to neřešil. Tak zemřelo 108 havířů

Oběti byly postupně jedna po druhé vynášeny na povrch. Těla byla tak ohořelá a zkroucená, že jen jeden jediný zabitý horník byl rozpoznatelný. Totožnost všech ostatních museli vyšetřovatelé a záchranáři určovat jen podle dochovaných osobních věcí, které přežily výbuch, jako byly spony na opascích, peněženky schované hluboko v kapsách, řetízky na krku a podobně.

Poslední tělo bylo vyneseno kolem půlnoci. Exploze zabila v jedné šachtě všechny pracující horníky do jednoho, celkem 22 lidí. Šlo o druhé nejsmrtelnější důlní neštěstí v historii amerického státu Indiana.

Mezi truchlícími byli i muži, kteří mohli být snadno na místě obětí a jen náhoda nebo osud rozhodly o tom, že tomu bylo jinak. Třeba onen horník, za nějž zaskočil Jack Gummere. Nebo Linton Fisher, který byl na týdenní neschopence. Nebo Robert Frobes, jenž se vzdal havířiny krátce před katastrofou kvůli domácím neshodám se ženou. Či Norman Price, jenž byl jen náhodou přesunut z jedné šachty do druhé.

Příčina? Asi nedbalost

A co vlastně výbuch způsobilo? Pozdější prohlídka těl obětí ukázala, že bezpečnostní předpisy se v dole moc úzkostlivě nedodržovaly. Ačkoli bylo na této šachtě stejně jako ve všech jiných hlubinných dolech zakázáno kouřit, řada horníků včetně předáka měla u sebe cigarety i zápalky. Před sfáráním nebyli prohledáváni.

Výbuch v Dole Barbora: pohltil 30 horníků, devět těl se našlo až za půl roku

Je tak možné, že na počátku neštěstí v Indianě stála stejná nedbalost, jako u smrtícího výbuchu v dole Michálka na opačném konci světa o více než deset let dříve.

Přesnou příčinu exploze v dole Viking se zjistit nikdy nepodařilo, pokus o zapálení cigarety se však dodnes považuje za pravděpodobný. V úvahu připadá také elektrický zkrat.