Vyšleme člověka na Měsíc, slíbil Kennedy. Za programem se skrývala i děsivá smrt

Od chvíle, kdy mělo lidstvo dostatečně dokonalou techniku na to, aby se mohlo vydat do vesmíru, se právě zápolení o tento prostor stalo jedním z charakteristických bodů Studené války. Na přelomu padesátých a šedesátých let přitom ve vesmírném závodě tehdejší Sovětský svaz jasně porážel USA. 

Tajemství Armstrongova skafandru: byl na jedno použití a po čase zapáchal

To samozřejmě zástupci USA nemohli nechat jen tak, a tak si stanovili nový cíl – dostat na Měsíc prvního člověka a s ním i americkou vlajku. Jenže náklady na vesmírný program, který by něco takového umožnil, dosahovaly astronomických výšin  a bylo nutné přesvědčit Američany, že stát sužovaný množstvím vnitropolitických problémů by měl věnovat peníze a pozornost i této, v dané době téměř nepředstavitelné, záležitosti.

Otisk boty Buzze Aldrina v měsíčním prachu při první procházce po Měsíci, kterou Aldrin a Neil Armstrong absolvovali 20. července 1969Zdroj: Wikimedia Commons, NASA, volné dílo

Úkol, jak lidi přesvědčit, nesl na bedrech tehdejší americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Projev, v němž Americe slíbil „dobytí“ Měsíce, vstoupil do historie. Dodnes je jedním z nejlegendárnějších a nejslavnějších projevů politiků v dějinách. Řeč We choose to go to the Moon (Rozhodli jsme se dosáhnout Měsíce, pozn. red.) pronesl Kennedy přesně před 60 lety.

Jeho slova nakonec doprovázely bujaré ovace davu, a právě Kennedyho proslov v mnohém přispěl k tomu, že program Apollo byl dotažen ke zdárnému konci. Jenže cesta ke slavným krokům Neila Armstronga nebyla vůbec jednoduchá. Mimo jiné při ní tři astronauti zemřeli děsivou smrtí.

Jak předběhnout Sověty

Ve chvíli, kdy v roce 1961 nastupoval Kennedy do úřadu, na tom Amerika nebyla stran vesmírných úspěchů příliš dobře. Z vítězství největšího (a tehdy jediného) vesmírného konkurenta USA lze zmínit především to, že Sověti jako první vypustili do první umělou družici Země – Sputnik 1. „Když se pak sovětský kosmonaut Jurij Gagarin stal prvním člověkem ve vesmíru, Amerika byla pod velkým tlakem,“ zmiňuje web Space Center Houston.

Po Gagarinově přelomové cestě si i Kennedy, který s velkými rozhodnutími ohledně financování dalších vesmírných misí a výzkumu spíše váhal (dokonce byl v jisté chvíli připraven lobovat za zrušení financování výzkumu možnosti pilotovaných kosmických letů), uvědomil, že je nutné něčím sovětské konkurenty „usadit“. Svého viceprezidenta Lyndona B. Johnsona, velkého zastánce napředování ve vesmírném výzkumu, pověřil, aby u odborníků z jen před pár lety založeného úřadu NASA zjistil, jaký krok by byl potřeba k získání americké převahy ve vesmíru.

Kosmonaute, viděl jsi Boha? Gagarin ve vesnici, kam dopadl, rozpoutal chaos

Na stole bylo několik verzí – mimo jiné třeba výstavba vlastní americké vesmírné stanice. Nakonec se ovšem tehdejší vedení NASA společně se zástupci Bílého domu přiklonilo k tomu, že nejspíše uskutečnitelné, byť nejdražší, je přistání člověka na Měsíci. Kennedy souhlasil.

Ve vzduchu ale visela otázka, jestli je to vůbec proveditelné. Naštěstí se odborníkům z NASA povedl velký úspěch. „Jen pár týdnů po Gagarinovi do kosmu zamířil jako první Američan Alan Shepard. Tento krok dal Americe pocit, že při vynaložení velkého úsilí, je možné zmenšit náskok, který Sověti získali. Veřejnost byla připravena a toužila po tom, aby se zesilnilo vesmírné úsilí, a Kongres nebyl výrazně zděšen odhadovanou sumou 20 až 40 miliard amerických dolarů, které by mohla cesta na Měsíc dle odhadů stát,“ uvádí web NASA.

Je modrá, řekl před 60 lety o Zemi Gagarin. Návrat provázely komplikace i lež

A tak Kennedy 25. května 1961 před Kongresem poprvé po zákulisních jednáních nahlas a veřejně vyslovil, že Amerika chce dosáhnout Měsíce – a že je to národním cílem. „Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi, a to do konce tohoto desetiletí. Žádný jiný vesmírný projekt dneška nebude působivější pro lidstvo a důležitější pro dlouhodobý výzkum vesmíru. Uskutečnění žádného nebude tak obtížné a nákladné,“ uvedl Kennedy v projevu.

Jeho slova dala v té době jemně se rýsujícímu programu Apollo konečně jasnou vizi a linie. Kongres dal zase zelenou financování, a tehdejší ředitel NASA James Webb se vrhnul do budování dvou nových center úřadu – na mysu Canaveral, a v texaském Houstonu, na pozemcích darovaných od tamní Rice University. Náročná práce mohla začít.

Geniální projev

Přes Kennedyho podporu a příliv vládních peněz ale ani po přelomovém prezidentově projevu nebylo jasné, zda se let na Měsíc opravdu uskuteční. „Let člověka na Měsíc požadoval velký vědecký pokrok a to ve velmi krátkém čase. Vždyť v té době byl už jen koncept člověkem pilotovaných letů do vesmíru úplnou novinkou. Cestování vesmírem na tak velké vzdálenosti pak představovalo pouhý sen.

Nevědělo se skoro nic o měsíčním povrchu, neznámou bylo, jak se vypořádat s rizikem střetů s meteority, jak zajistit, aby se přistávací modul odpojil a připojil k raketě. A velkou otázkou samozřejmě bylo, jak to zvládnou kosmonauti, neboť v době prezidentova rozhodnutí základ našeho vědění tvořil pouze patnáctiminutový Shepardův pobyt v kosmu. Opravdu mohl člověk fungovat ve vzdáleném kosmu celé dva týdny, a zvládnout precizní manévry, návrat do kosmické lodě, přistání a vzlétnutí z Měsíce?,“ zmiňuje dobové problémy web NASA.

NASA chce zpátky svůj ztracený měsíční prach z Apolla 11. A také některé šváby

Další týdny a měsíce se proto nesly ve znamení horečné práce. „Byla vytvořena nová vesmírná střediska, nové pracovní pozice, začaly vznikat první designy přistávacího modulu a kosmické lodě. Byl zahájen nový program Gemini, jehož cílem bylo prozkoumat mnohé technické problémy, aby vůbec mohl být program Apollo úspěšný,“ doplňuje web NASA.

Odborníci měli na stole celkem čtyři varianty, jak let člověka na Měsíc provést. Šlo o přímý let na Měsíc, kdy kosmická loď doletí až přímo na povrch přirozené družice Země; další možností bylo setkání na oběžné dráze Země, kdy právě zde astronauti postupně sestaví dohromady z částí kosmických lodí sem vynesených to, v čem doletí na Měsíc; setkání na povrchu Měsíce, kdy tam nejdříve přistane raketa s lodí a pak astronauti, kteří se s přinesenou lodí vrátí na Zemi; a poslední možností pak bylo setkání na oběžné dráze Měsíce. Právě poslední verze nakonec zvítězila.

Muži z Apolla 16 na Měsíci málem nepřistáli. Pak pomohli odhalit jedno tajemství

Technický vývoj se zdokonalil a v roce 1962 se konečně dostal první Američan – John Glenn v programu Mercury – na oběžnou dráhu Země. Tyto úspěchy Kennedyho pohnuly k dalšímu velkému veřejnému ujištění, že Amerika bude na Měsíci, a bude zde první. Odehrálo se 12. září 1962, tedy před 60 lety, na Rice University v Houstonu, a šlo právě o onen legendární projev, mnohem slavnější, než ten z roku předtím před Kongresem.

V aréně na fotbalovém stadionu tehdy Kennedyho na místě sledovalo 35 tisíc diváků, a další miliony pak u televizí. „Byť to na Rice University nebylo poprvé, co Kennedy mluvil o cíli dosáhnout Měsíce do konce desetiletí, právě až tento jeho projev ve skutečnosti zajistil podporu a nadšení veřejnosti, které uspíšilo a zajistilo podporu a investice ze strany vlády,“ uvádí web Space Center.

Projev Johna Fitzeralda Kennedyho:

Podle vyjádření profesora Johna Logsdona z George Washington University Kennedy ve svém projevu nejenže zvládl inspirovat národ, aby věřil v dosažení Měsíce, ale šlo mu o to vysvětlit americkému lidu, proč pro něj musí být program Apollo jednou z hlavních priorit. Právě veřejná podpora byla nutná pro navýšení investic do  celého snažení nejlepších amerických mozků.

Kennedyho projev ve všem uspěl. „Rozhodli jsme se dosáhnout Měsíce. V tomto desetiletí jsme se rozhodli dosáhnout Měsíce a uskutečnit i další věci – ne proto, že jsou snadné, ale proto, že jsou obtížné. Protože takový cíl poslouží k tomu, aby uspořádal a posoudil naše nejlepší schopnosti a dovednosti, protože takovou výzvu jsme ochotni přijmout, a nejsme ochotni ji odkládat, a hodláme ji zvládnout,“ zněla nejslavnější část prezidentova projevu.

Odborníci se dosud shodují, že šlo o mistrně napsaný projev – z velké části jej připravil prezidentův poradce Ted Sorensen. Populární Kennedy zvládl davy přesvědčit, že se vydávají na úžasnou misi, který jim umožní posunout hranice současného vědění. Ovace zněly už při Kennedyho slovech o dosažení Měsíce, a potlesk, který nastal po skončení projevu, byl obrovský.

Tragédie hned na začátku

Mezitím vědecké úsilí pokračovalo. S dalším přílivem peněz ze státního rozpočtu program Apollo pozvolna pokračoval. Přesto stále existovaly názory, že Kennedym vytyčeného cíle se nepodaří dosáhnout – sám prezident třeba v roce 1963 v projevu k členům OSN navrhl, že by se první cesta na Měsíc mohla stát společným projektem USA a Sovětského svazu, což byl vzhledem k pokračující Studené válce opravdu překvapivý návrh. Nikita Chruščov ale spolupráci odmítl.

Přestože se nakonec Američané opravdu do konce 60. let dočkali toho, co jim prezident Kennedy sliboval – tedy prvního Američana na Měsíci, sám Kennedy se tohoto historického okamžiku nedožil. Jeho vražda program Apollo však naštěstí neohrozila, protože jeho nástupce Lyndon B. Johnson podporoval rozvoj vesmírného programu od samého počátku.

Posádka letu Apollo 1, který skončil při cvičném odpočítávání katastrofou. Všichni tři astronauti zemřeli při požáruZdroj: NASA

Mnohem horší moment pro program Apollo nastal v roce 1967. Tehdy se opravdu otřásl v základech. V roce 1967 se měl odehrát první pilotovaný let k oběžné dráze Měsíce, mise Apollo 1. Při cvičném startu, respektive testovacím odpočítávání, ovšem raketu zachvátil ničivý požár, při němž zemřela celá posádka.

„Nejkrutější událostí celého programu se stala smrt tří astronautů při požáru. Pro celou zemi bylo obtížné pochopit, jak vůbec se to mohlo stát, a chvíli se zdálo, že program Apollo bude ukončen,“ zmiňuje web NASA. Ukázalo se totiž, že raketa byla v mnoha ohledech pro astronauty nebezpečná – například možnost nouzového výstupu z ní byla vzhledem ke konstrukci příliš komplikovaná. „Máme tady hrozný požár! Dostaňte nás odtud! Hoříme!,“ křičel do rádia ve chvíli, kdy požár vypukl, astronaut Roger Bruce Chaffee.

První auto ve vesmíru ujelo kilometr za 67 milionů. Mělo výkon jednoho koně

Dostat se k posádce ale včas nepodařilo, a astronauti sami neměli dost času na to probojovat se ven. Celá trojice se udusila kouřem (popáleniny, které utrpěli, nebyly smrtelné).

Nakonec bylo navzdory jejich děsivé smrti rozhodnuto o pokračování programu. Nosná raketa i loď byly znovu vystavěny a přijata nová bezpečnostní opatření. Další nepilotované i pilotované lety už proběhly úspěšně. „A konečně v červenci 1969, odstartovala úspěšně mise Apollo 11. A astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin se opravdu stali prvními lidmi, kteří vstoupili na měsíční povrch,“ píše encyklopedie Britannica.