Kliknutím zvětšítePrávě před 60 lety, dne 6. ledna 1960, došlo poblíž pobřeží Severní Karolíny k výbuchu na palubě dopravního letounu typu Douglas DC-6 amerických aerolinek National Airlines, který letěl po pravidelné vnitrostátní lince z New Yorku do Miami na Floridě. Stroj se následně zřítil do polí. Na palubě bylo 29 cestujících a pětičlenná posádka. Nikdo z nich katastrofu nepřežil.
Pozdější vyšetřování ukázalo, že příčinou neštěstí byla exploze dynamitu pod jedním ze sedadel. Za nejpravděpodobnějšího viníka je dodnes považován sebevražedný atentátník. Tím mohl být jeden konkrétní cestující, oficiálně však nikdo z útoku obviněn nebyl. Co přesně se na palubě letu 2511 událo, zůstává dodnes tajemstvím.
Všude leželi mrtví
Letadlo odstartovalo z newyorského letiště krátce před půlnocí (ve 23:52) a v Miami mělo přistát v 6:36 ráno. Podle letového plánu mělo směřovat z New Yorku na jih, přeletět nad městem Wilmington v Severní Karolíně a pokračovat dál rovně přes záliv Atlantického oceánu až na Floridu. Posádka se ještě v 2:07 ohlásila dispečerům letového provozu ve Wilmingtonu a později oznámila, že minutu po půl třetí ráno proletěla nad radiomajákem Carolina Beach. To bylo naposledy, co se ozvala.
Přibližně ve tři čtvrtě na tři zaslechl místní zemědělec Richard Randolph zadrhávající se zvuk motoru, který vzápětí přehlušila rána a rachot trhajícího se kovu. Z okna ještě zahlédl záblesk čehosi, co vypadalo jako ohnivá koule padající k zemi.
Když pak šel jeho šestnáctiletý syn MacArthur za úsvitu s baterkou nakrmit prasata, uviděl v jejím svitu kus zničeného trupu "DC šestky". Okamžitě utíkal zpátky do domu a řekl to otci. Ten ho informoval, že v noci někde nad domem zřejmě vybuchlo letadlo.
MacArthur pak zamířil do školy a Richard vyrazil vozem do nedalekého města Bolivia, protože Randolphovi neměli doma telefon. Z města pak nahlásil leteckou katastrofu. Dispečeři letového provozu v té době už po zmizelém letadle intenzivně pátrali. Teď se konečně dozvěděli, co se stalo.
"Když jsem se ze školy odpoledne vrátil, naše pole se hemžilo mariňáky," zavzpomínal před deseti lety podle webu Newsobserver na tento den MacArthur.
Příslušníci americké námořní pěchoty spolu se zástupci místní policie a s mnoha dobrovolníky prohledávali okolí a pátrali po tom, zda někdo přece jen nezůstal naživu. Všechny naděje se však bohužel brzy ukázaly jako liché. V rozměklé půdě byly postupně nalezeny ostatky celkem 33 cestujících a členů posádky, ve všech případech bez známek života. Někteří z pasažérů letu byli ještě připoutáni ke svým sedačkám a sedm z nich mělo na sobě záchranné vesty, což svědčilo o tom, že věděli o krizové situaci a měli nějaký čas se na havárii připravit.
"Kamkoli jsem se podíval, všude byli mrtví," řekl MacArthurův otec Richard v roce 1960 zpravodaji novin News & Observer. Jeden mrtvý však chyběl. A právě ten se stal hlavním podezřelým.
Podezřelý s životní pojistkou
Při pátrání po příčinách katastrofy se pozornost vyšetřovatelů poměrně rychle zaměřila na dvaatřicetiletého cestujícího Juliana Andrewa Franka z Westportu, jehož mrtvé tělo se jako jediné nenašlo na místě zřícení letadla, ale bylo nalezeno s utrženýma nohama až 18 kilometrů od něj.
Vyšetřování prokázalo, že dynamit na palubě letadla vybuchl právě pod Frankovým sedadlem. Tato exploze, k níž došlo asi v půl třetí ráno, mu urvala nohy a doslova jej vystřelila ven z letadla. Stroj, jenž se stal v důsledku výbuchu zcela neovladatelný, se pak odklonil od své dráhy a začal prudce klesat v širokém pravotočivém oblouku přes řeku Cape Fear, dokud u Randolphovy farmy nenarazil do země.
Frank, který pracoval jako právník, přišel v roce 1959 vinou špatných investic o několik set tisíc dolarů a byl vyšetřován pro podezření z podvodů na svých klientech. Zhruba půl roku před smrtí si navíc zřídil drahou životní pojistku s plněním ve výši téměř 900 tisíc dolarů, které měly v případě jeho smrti připadnout jeho ženě a dětem. A podle dokumentace z odbavení nastoupil na palubu s desetikilovým zavazadlem.
Při pitvě Frankových ostatků se ukázalo, že se do jeho těla zabodalo poměrně hodně drátěných úlomků, které pocházely z nízkouhlíkového ocelového drátu o průměru 0,64 milimetru, jehož zbytky byly objeveny i v sedadlech z pravé strany letadla a v běhounu na podlaze.
Našel se také malý cestovní budík s otiskem prstu, k němuž pasoval utržený lidský prst nalezený v troskách. Frankovu pravou ruku pokrýval jakýsi "připečený" černý prášek, který byl po analýze identifikován jako oxid manganičitý, látka používaná v alkalických bateriích a zinko-uhlíkových článcích. A konečně poslední stopou byla záchranná vesta nalezená na pláži Kure Beach (nedaleko od místa nálezu Frankova těla), na níž byla zjištěna přítomnost dusičnanových zbytků.
Vyšetřovatelé však nenašli žádné přímé důkazy svědčící o tom, že by právník bombu sám vyrobil a odpálil. Jednoznačně prokázat jeho vinu se tak nepodařilo. Závěrečná vyšetřovací zpráva nakonec uvádí jen to, že dynamit explodoval v řadě sedadel číslo sedm na pravé straně letadla pod krajním sedadlem a že Julian A. Frank seděl poblíž. K výbuchu došlo podle této zprávy ve 2:33 ráno. Letoun se v důsledku exploze propadl v pravotočivém oblouku a ještě ve vzduchu se začal rozpadat. Do země narazil ve 2:38.
Nedůvěra zůstává
Mezi oběti katastrofy patřili i mladí manželé Laura a Marvin Silverovi. Marvin měl na starosti rodinný zásilkový a dárkový obchod v Bridgeportu a Laura byla matkou v domácnosti starající se o dvě malé holčičky, pětiletou Lindu a její tříletou sestru. Na Floridu letěli bez dětí, zamýšleli to jako krátkou dovolenou a druhé líbánky. Katastrofa změnila jejich dětem navždy život.
"Nejdřív jsem se dozvěděla jen to, že šlo o leteckou havárii. S tím jsem se ještě nějak dokázala srovnat. Teta se strýcem si nás vzali k sobě. Psychiatr jim poradil, ať to s námi moc dlouho nerozebírají, že by to nebylo dobré. Po jednom nebo dvou dnech jsem se vrátila zpátky do školy," vzpomínala před deseti lety tehdy pětapadesátiletá Linda, provdaná Bufanová.
Sama už má také dvě dcery, jimž je nyní 23 a 29 let. "Když jim bylo pět a já si uvědomila, že jsem tady pořád s nimi, byla jsem vážně ráda. Protože já jsem v pěti letech oba rodiče ztratila a vím, jak mi to změnilo život," vyprávěla Linda.
Celé dětství však netušila o tom, že se její rodiče stali zřejmě obětí zákeřného, byť sebevražedného útoku. To se dozvěděla až v dospělosti. I tak to byl ale otřes. "V pěti jsem přišla o oba rodiče kvůli nějakému atentátníkovi. Tehdy jsme tomu zabránit nemohli, protože jsme neměli rentgeny, screeningy a podobné věci. Teď je máme, ale lidé, kteří chtějí nechat vybuchnout letadlo ve vzduchu, jsou tu pořád. Létání mi vůbec nepřipadá bezpečné. Trápí mě, že se může znovu stát něco, čemu bychom měli zabránit."
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
