Alarmující čísla. V tomto století může ze světa zmizet až 1500 jazyků

Data shromážděná týmem odborníků pod vedením prof. Lindell Bromhamová z Australské národní univerzity v Canbeře ukazují, že z přibližně sedmi tisíc evidovaných jazyků jich může v nejhorším případě zmizet téměř polovina. „Podle našich výzkumů by se bez okamžitého zásahu rychlost úpadku jazyků mohla v příštích 40 letech ztrojnásobit. Do konce tohoto století by pak mohlo být 1500 jazyků ztraceno definitivně,“ uvedla Bronhamová v článku publikovaném v Nature Ecology & Evolution.

Do ulic měst vyrážejí stovky robotů. Zájem o lidské kurýry kvůli pandemii opadá

Některé výsledky této práce se mohou zdát překvapivé. Například, že čím déle se uživatel jazyka formálně vzdělává, tím větší je riziko, že mateřský jazyk již nebude používat. Pomoci pak podle australských lingvistů mohou dvoujazyčné vzdělávací programy na míru. „Mezi 51 nejdůležitějšími faktory, které jsme analyzovali, jsme narazili na skutečně neočekávaná a překvapivá rizika. Jedním z nich byla třeba hustota komunikací,“ pokračovala Bromhamová.

Silnice zabíjí jazyky

Jak se ukazuje, rozvoj civilizace ohrožuje nejen rostoucí počet druhů, ale i přežití jazyků. „Zjistili jsme, že čím více cest je mezi vesnicemi a městy, tím větší je riziko, že bude ohroženo přežití původních jazyků. Je to, jako by silnice pomáhaly dominantním jazykům rozdrtit jiné, menší jazyky,“ řekla australská expertka.

Statistické analýzy jejímu týmu umožnily rozdělit 51 rizikových faktorů do pěti hlavních kategorií, které objasňují zánik jazyků bez ohledu na zeměpisnou šířku a délku:

A) počet rodilých mluvčích daného jazyka
B) bohatství okolních jinojazyčných národů
C) hustota silniční sítě
D) roky školního vzdělávání
E) počet ohrožených jazyků v bezprostřední blízkosti

Z pochopitelných důvodů se jako zásadní ukázal počet mluvčích: čím je původních mluvčích více, tím menší je riziko, že jazyk zanikne.

Všechny výše uvedené poznatky australského týmu jsou cenné právě pro nejmenší kontinent, i když je lze zobecnit na situaci i v ostatních částech světa. V Austrálii ale je vymírání jazyků skutečným fenoménem a probíhá v obrovském měřítku.

Největší ztráty má Austrálie

„Austrálie je pochybným vítězem v soutěži o nejvyšší ztráty původních jazyků na světě. Před kolonizací se zde mluvilo více než 250 původními jazyky a mnohojazyčnost byla normou. V současné době se zde mluví už jen 40 jazyky a děti se učí pouze dvanácti z nich,“ řekla k důvodům australské studie její spoluautorka Felicity Meakinsová pro odborný magazín Science Daily.

Barevný svět plný příběhů. Rok 2021 ve velmi emotivních fotografiích

Podle posledních zjištění, které vědci publikovali loni v květnu, žilo v době příchodu Evropanů v Austrálii několik milionů původních obyvatel. Příchod kolonizátorů byl zjevně spojen s mizením jazyků. Většina domorodých obyvatel byla vyvražděna a zbavena své kulturní identity, což je další argument pro změny v australském vzdělávacím systému. Jak píše časopis New Scientist, ve srovnání s Kanadou nebo Novým Zélandem vydává Austrálie na výuku původních jazyků několikanásobně méně.

Konec kulturního bohatství

Přesto je Meakinsová spíše optimistkou: „Ano, když vzpomínáme na jazyky, kterými se již nemluví, uvědomujeme si ztrátu významné části naší lidské rozmanitosti a kulturního bohatství. Každý jazyk je nejen unikátní, ale svým způsobem brilantní. Ale mnoha jazyky, o kterých se předpokládalo, že budou ztraceny, se stále mluví. A my tak stále máme šanci investovat do podpory těchto komunit, abychom oživili domorodé jazyky a zachovali je pro budoucí generace.“

Postupné ztrácení jazyků je podle lingvistů komplexní proces ovlivněný politickými, ekonomickými a sociálními faktory. Uspání jazyka nemusí být nutně důsledkem úbytku konkrétní populace. Často k němu dochází, když lidé přestanou používat svůj mateřský jazyk kvůli jazyku cizímu. Pouhá přítomnost mnoha jazyků v dané oblasti ale nepředstavuje žádnou hrozbu.

Žena porodila uprostřed letu. Novorozeně vyhodila do odpadkového koše

Například v Africe je ohrožení jazyka nejčastěji spojeno s rozšiřováním pastvin a zemědělské půdy. To se pak promítá do jazykových změn spojených se změnami životního stylu. Komunity lovců a sběračů tak velmi často přejímají jazyky sousedních pasteveckých nebo zemědělských skupin. V Evropě nemusíme hledat příklady ani příliš daleko za našimi hranicemi. Vzpomeňme na mizející lužickou srbštinu.

Jak citoval polský deník Gazeta Wyborcza z díla autorů Daniela Nettleho a Suzanne Romainové nazvaného Mizející hlasy, zánik světových jazyků: „250 domorodých jazyků Austrálie již zmizelo a několik dalších má z dlouhodobého hlediska jen malou šanci na přežití. Malé děti se neučí žádný z téměř stovky původních jazyků, kterými se stále mluví v Kalifornii. Poslední uživatel manštiny – keltského jazyka z ostrova Man - zemřel v roce 1974. Stejně ponuré příběhy lze vyprávět o mnoha dalších jazycích po celém světě. A bude hůř. Nejméně polovina světových jazyků může během příštího století zcela zmizet."