Zuřivá bitva o Cholm: Šílený masakr trval 105 dnů, přinesl sběratelskou vzácnost

V prosinci 1941 zastavila sovětská Rudá armáda doslova na předměstí Moskvy útočící německá vojska a díky čerstvým posilám ze Sibiře a z Dálného východu dokázala provést protiútok, při němž vrhla na většině úseků fronty protivníka o stovky kilometrů zpět, pryč od sovětské metropole.

Na tento úspěch navázala v lednu 1942 série dalších protiofenzív Rudé armády, která měla na východní frontě definitivně zvrátit poměry a vzít Němcům bojovou iniciativu. Úspěšně si při ní vedl zejména sovětský Severozápadní front, jemuž se podařilo do konce února obklíčit na 70 tisíc vojáků II. německého armádního sboru v okolí města Děmjansk a uzavřít je v tzv. Děmjanském kotli či Děmjanské kapse. Boje o tento kotel trvaly celý následující rok a přinesly desítky tisíc obětí. 

Obávaný snajpr Zajcev: Legendou se stal díky své chytré a chladnokrevné taktice

V jejich stínu zůstalo jiné obklíčení německých sil, k němuž došlo po 20. lednu 1942 ve městě Cholm, nacházejícím se jižně od Děmjansku v Novgorodské oblasti. 

Němci okupovali zhruba desetitisícový Cholm od srpna 1941. Šlo o železniční uzel, který měl v sovětské protiofenzívě nemalý strategický význam - poté, co se 15. ledna podařilo Severozápadnímu frontu Rudé armády prolomit německé pozice u Seligerského jezera, mohla sovětská 3. úderná armáda proniknout v případě dobytí Cholmu do týlu 16. celé německé armády bojující na tomto úseku. 

Boj začíná

Útok na Cholm byl součástí toropecko-cholmské operace, která začala 9. ledna. Německé síly okupující město nebyly zprvu nijak silné, představovala je jedna rota spadající pod 281. zajišťovací divizi, která měla své velitelství dokonce úplně mimo Cholm, ve městě Lokňa ve Pskovské oblasti.

Německé velení si ale rychle uvědomilo, jaké nebezpečí případné osvobození Cholmu představuje, a přesunulo proto do města další jednotky. Konkrétně šlo o vojáky 416. pěšího pluku a 65. policejního praporu, ustupující z východu. Počet vojáků ve městě tak vzrostl asi na 500, vyzbrojeni byli děly, kulomety a 19 minomety.

Šílený masakr v Rumbule: Žena vydržela nahá ve sněhu předstírat smrt, přežila

O vstup do města usiloval také velitel zajišťovací divize generálmajor Theodor Scherer. Než se mu to ale podařilo, zahájili partyzáni z oddílu Vasilije Alexejeviče Vasiljeva v noci ze 17. na 18. ledna ze tří směrů útok na Cholm. K hlavnímu úderu došlo kolem čtvrté hodiny ráno a zúčastnilo se ho několik set partyzánů (jejich počty se podle různých pramenů pohybovaly od 400 do zhruba 800 mužů).

Němcům se po několika hodinách podařilo za cenu velkých ztrát útok odrazit, protože partyzáni při zdlouhavých bojích v městských ulicích spotřebovali většinu munice. Museli proto ustoupit, několik partyzánů se však ukrylo v troskách budov, aby mohli dále působit jako odstřelovači.

Německé jednotky přišly při partyzánském přepadu o všechny své vozy, což zásadním způsobem komplikovalo jejich možnost přesunu. Na druhé straně představovala obec dobré obranné stanoviště - město se nacházelo na kopci s dobrým výhledem do všech stran, bylo obklopeno minovými poli i drátěnými zátarasy a některé jeho kamenné budovy poskytovaly vojákům výborný úkryt před ruskou střelbou.

Nejzáhadnější rozhodnutí Adolfa Hitlera: Ze slabosti vyhlásil válku USA

Krátce po odražení partyzánského útoku dorazil do Cholmu konečně generálmajor Scherer s posilami, čímž počet německých vojáků ve městě vzrostl asi na tři tisíce. V následujících dnech pak ustavičně sílil, jak se do města stahovaly z širokého i blízkého okolí další a další německé útvary. 

Význam Cholmu ve vývoji dění na východní frontě si v té době uvědomil také Adolf Hitler, který jej prohlásil za město-pevnost (festung). Vojákům uvnitř tak dal najevo, že nesmějí ustoupit.

Zdlouhavé boje

Dne 20. ledna zahájila druhý útok na město sovětská 33. střelecká divize pod velením plukovníka Alexandra Konstantinoviče Makarjeva. Tato akce však nepřinesla žádné hmatatelné výsledky. Makarjev se proto rozhodl město obklíčit, ale neměl dost mužů na to, aby kruh kolem Cholmu sevřel neprodyšně. Díky tomu pronikly do města ještě dvě roty 218. německé divize. Teprve ve středu 28. ledna Rudá armáda obkličovací prstenec definitivně uzavřela. Vznikla Cholmská kapsa, v níž uvízlo kolem 5000 Schererových mužů.

Rudá armáda podnikala neustále další a další útoky na město, ale její síly vázal především Děmjanský kotel, takže Makarjev mohl zpočátku spoléhat jen na své vlastní síly. Boje o Cholm byly neuvěřitelně zuřivé a vyčerpávající. Sněhové vánice spojené s mizivou viditelností umožňovaly sovětským vojákům přiblížit se až těsně k nepřátelským pozicím, takže docházelo k opakovaným bojům zblízka. Obě strany také brzy dostaly další posilu.

Schůzka ve Vlčím doupěti: Německý maršál rezignoval, Hitlera to mělo varovat

Makarjeva, jehož divize utrpěla během opakovaných výpadů značné ztráty, posílil velitel sovětské 3. úderné armády Maxim Alexejevič Purkajev jednou divizí, jedním tankovým praporem o 13 tancích a jedním dělostřeleckým plukem, vybaveným i pojízdnými raketomety (legendárními kaťušemi). 

Naproti tomu obklíčenou německou posádku v Cholmu začala od 29. ledna 1942 zásobovat vzdušnou cestou Luftwaffe. Na malém improvizovaném letišti přistávaly transportní Junkersy Ju 52, přivážely zásoby a evakuovaly raněné. Kvůli neustávajícím vánicím se jim však nedařilo bombardovat sovětské pozice. 

Dne 13. února 1942 zahájily dva pěší pluky další útok na město z východu a jihozápadu. V jihozápadním směru byla jejich ofenzíva odražena, na východě však vyvinuly značný tlak na německý 386. pěší pluk. Pod palbu se tam dostalo i Schererovo velitelství a německý generál byl sám lehce zraněn. Útok provázela těžká dělostřelba i bombardování, které proměnilo Cholm v trosky. V ruinách budov však nadále vzdorovali Němci. Po pěti dnech těžkých bojů se jim podařilo za cenu těžkých ztrát Rusy z východní části města vytlačit.

Další sovětský útok následoval 24. února. Jednotkám Rudé armády se tentokrát podařilo prorazit až do centra Cholmu a přiblížit se k hlavnímu obrannému uzlu Němců, který představovala bývalá cholmská věznice. Tu však nedobyly a opět se musely stáhnout.

Ženy, které přežily pochod smrti. Z unikátního svědectví tuhne krev v žilách

K poslední velké sovětské ofenzívě v Cholmu došlo v první polovině dubna, kdy se Rusové rozhodli využít jarního počasí. Prudká obleva totiž vyvolala lámání ledu, v důsledku čehož ztratily německé jednotky ve městě mezi sebou spojení a byly rozděleny na čtyři části. Sovětům se za mohutné podpory dělostřelectva a tanků podařilo obsadit severní a severovýchodní část města, proniknout hlouběji ale opět nedokázaly.

Obklíčení je proraženo

Pátého května se německé bojové skupině pod vedením generálporučíka Viktora Langa podařilo v šest dvacet ráno prolomit obklíčení a její první muži vstoupili do města.

V 16:10 Němci položili ve městě telefonní kabel a pět minut před půl pátou dobyl cholmské návrší i plnohodnotný prapor skupiny Lang. Obležení němečtí vojáci byli po 105 dnech vyproštěni, boje o město však ještě pokračovaly. Teprve 18. května ustoupila sovětská vojska z jižního okraje. Osmého června 1942 pak Němci obsadili i zbylý sever města.

Krvavá bitva u Borodina: Hitler se při tažení na Moskvu inspiroval Napoleonem

Při bojích v Cholmu ztratili Němci od počátku obležení asi 1500 mužů, dalších 2000 bylo zraněno. Rudá armáda bohužel přišla v těchto bojích až o 20 tisíc mužů. Cholm byl poté okupován Němci až do 21. února 1944, kdy byl již bez boje osvobozen postupující Rudou armádou.

Jistou zajímavostí bitvy o Cholmskou kapsu je to, že díky přítomnosti nacistického válečného zpravodaje Richarda Mucka bylo celé obléhání podrobně obrazově i slovně zdokumentováno. Muck o této události vydal fotografickou knihu Bojová skupina Scherer: 105 dní v Cholmské kapse, v níž zachytil na četných snímcích jak bojové akce, tak život německé posádky v obležení. Přestože jde o propagandisticky zaměřené dílo, právě bohatost fotodokumentace mu dává i jistou historickou hodnotu.

Z nacistického vyznamenání sběratelská vzácnost

Po vyproštění cholmské posádky navrhl generál Scherer Adolfu Hitlerovi, aby němečtí vojáci z cholmského obležení dostali speciální vyznamenání připomínající tuto bitvu. Vznikl tak Cholmský štít, vyznamenání ve tvaru štítu, jehož motivem je říšská orlice s rozpjatými křídly, svírající Železný kříž s hákovým křížem uprostřed. Pod tímto motivem je velkými písmeny napsáno Cholm a připojena číslovka 1942. 

Operace Tajfun: Hitler chtěl dobýt Moskvu, zastavila ho zbraň mocnější než tank

Bezprostředně po válce bylo nošení všech nacistických vyznamenání zakázáno, ale v roce 1957 Spolková republika Německo některá vojenská vyznamenání z doby druhé světové války opět povolila. Patřil mezi ně i Cholmský štít, ovšem s tím, že ze Železného kříže musela být odstraněna svastika. 

Protože originálních Cholmských štítů bylo vyrobeno jen asi 5,5 tisíce, proměnilo se toto původně nacistické vyznamenání v ceněnou sběratelskou vzácnost.