„V rumunském Banátu se lidem dnes žije o dost lépe než tady. Z jediného důvodu, oni jsou v Evropské unii a my tady ne,“ říká učitel češtiny Stanislav Havel, který nyní pomáhá budovat turistickou trasu po českých vesnicích v celém Banátu. „Evropská unie Rumunsku strašně pomohla. Unijní peníze tam jsou opravdu vidět,“ dodává Havel. Přitom právě sem do Kruščice a do okolí města a Bela Crkva se čeští osadníci přistěhovali před dvěma sty lety z Rumunska, protože tady byla lepší půda a lepší podmínky k životu vůbec.

„Půda je pořád úrodná, máme velmi slušné výnosy, ale je velký problém naši produkci prodat,“ říká starosta Dragutin Jovanovič. „Největší problém máme s ovocem z našich sadů,“ dodává. I když se počet obyvatel snížil za poslední roky z tisícovky na osm set, přesto to nevypadá tak beznadějně jako jinde. Pomáhá i Česko, díky němuž má škola sportovní halu, je opravená a buduje se i kanalizace, což nejsou na srbském venkově zdaleka samozřejmé věci.

V dnešním Bělehradu, stále ještě o něco větším než Praha, si pak připadáte, jako byste se vrátili o dvacet pět let zpátky.

Můžete tu vidět otlučené socialistické tramvaje, rozpadající se autobusy a centrum města je většinou šedivé, ošuntělé. „Hlavní rozdíl mezi Prahou a Bělehradem? No, třeba že u nás vůbec nejsou jízdní řády městské dopravy. Prostě jedete tím, co právě jede,“ říká srbská studentka bohemistiky, která často jezdí do Česka.

Váš „pan Evropa“

Luboš Palata (*1967)

Specialista na Evropskou unii a střední Evropu. Od roku 1991 pracuje jako novinář v největších českých denících, několik let byl stálým zahraničním zpravodajem a také zástupcem šéfredaktora slovenského deníku Pravda.

Nositel několika českých i zahraničních novinářských cen včetně Ceny Ferdinanda Peroutky.

Samozřejmě i v Bělehradu jsou hezké, opravené, ba i luxusní části, pěší zóna, pevnost nad Dunajem, bohémská ulička Skadarlija. Ale znovu, je to taková Praha 1995. Jen velká část aut je novější. Také o průměrných českých platech si mohou nechat Srbové dnes jen zdát. „Normální plat je tři sta až čtyři sta eur,“ říká třicátnice Dragana. „A to je tu ještě velká nezaměstnanost, hlavně mezi mladými,“ dodává.

Zemi drží nad vodou Srbové pracující v západní Evropě, hodně rozsáhlá je i šedá ekonomika, ale celkově je na tom Srbsko hůře než nejchudší země EU Bulharsko a Rumunsko.

Za něco mohou sice i válečná dobrodružství devadesátých let, bombardování NATO během války o Kosovo, ale z velké části to, že země není v Evropské unii.

Měla by se tam dostat už v další vlně rozšíření, ale některé západní státy Evropské unie zatím nechtějí o dalších členech ani slyšet. „Pokud s námi EU povede vstupní jednání dosavadním tempem, tak se do EU nedostaneme ani v roce 2030,“ postěžovala si před týdnem reformní srbská premiérka Ana Brnabic české parlamentní delegaci v čele s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem.

Vondráček jménem Česka v Bělehradu podporu vstupu Srbska do EU jasně vyjádřil, ale na dalším rozšíření se musí dohodnout všechny země Unie.

Černá Hora s eurem

Dál než Srbové jsou se vstupními rozhovory Černohorci. Pro přiblížení se Unii a Západu vůbec udělali už výrazně víc než Srbsko. Na rozdíl od neutralitu prosazujících Srbů jsou už v NATO, v zemi se píše latinkou a v neposlední řadě se tu už roky platí eurem. Bez toho, aniž by v země byla v eurozóně. „Na euro si zvykli, je to taková kotva před návratem hyperinflace, na kterou ti, co ji zažili, jen tak nezapomenou,“ říká Česka, která žije v Černé Hoře už čtyřicet let.

Z bankomatů v černohorských letoviscích vám tak vyjedou bez problémů eura, jen s drobnými mincemi bývá při vracení v obchodech občas problém. Přes příjmy z turistiky, které Srbsko téměř nemá, je i Černá Hora takové Česko z devadesátých let. Země má však do Unie blíže. Vstoupit by do ní mohla do pěti let.

Co vás zajímá na Evropské unii? 

Stojím o vaše názory, příběhy, příklady od vás, z vašeho nejbližšího okolí. Například čím vás EU zklamala a čím vás štve? Co vám přijde, že Evropská unie rozhodla a dělá špatně? Kam u vás ve vesnici, městě či okrese šly peníze z evropských fondů a měly jít zrovna tam? Jsou vám k něčemu otevřené hranice uvnitř Unie, nebo vám naopak berou pocit bezpečí, jistotu, že stát, v němž žijete, má svůj osud ve svých rukou? Měli by mladí Češi mít možnost pracovat a studovat v celé Evropské unii? Je to k něčemu? Máte něco z toho, že Unie nařídila snížit ceny telefonických hovorů ze zahraničí? Vadí vám, že EU zakáže plastové příbory a brčka? Pište na adresu či e-mail: Evropa pro Čechy Deník, VLM, U Trezorky 921/2 158 00, Praha-Jinonice e-mail: lubos.palata@denik.cz