Kliknutím zvětšíteJe obtížné přeložit do jiných jazyků slovní spojení „takaan khordum“ z jazyka Darí. Fráze zhruba popisuje vzácný životní moment, který jedincem otřese až v samotném jádru a po kterém je již do konce života změněn. Podobně jako smrt blízkého člověka.
Afsoon, která pro server BBC promluvila pod pseudonymem, takový pocit takaan zažila poprvé 15. srpna letošního roku. Tu neděli ji v 10 ráno vzbudil telefonát. Volala jí kolegyně ze salónu, ve kterém pracovala.
Tam byla Afsoon šťastná, milovala vůně šampónu a laku na nehty, které se mísily se zvuky fénu a debatami mezi ženami. „Dnes nechoď,“ řekla mladé ženě její kolegyně. „Zavíráme, je po všem.“
Afghánské vizážistky žijící v zahraničí vyjadřují se svými krajankami solidaritu:
Práce snů
Afsoon seděla na posteli a četla si zdrcující novinky na telefonu. Pohybovala palcem po obrazovce chytrého telefonu, sledovala desítky zpráv od kamarádů a rodiny, stovky příspěvků na sociálních sítích. Pocítila prudký nával hrůzy. Byl tak silný, že se současně rozechvěla zimou a udělalo se jí nevolno.
Zprávy zněly všechny stejně: Tálibán vstoupil do hlavního města. A za 16 dní mají být západní vojska pryč. „Je konec,“ opakovala si. Došlo jí, že je čas se schovat.
Afsoon je přes dvacet let. Sama sebe považuje za moderní afghánskou ženu. Miluje sociální sítě, filmy, umí řídit a má kariérní ambice. Nezažila devadesátá léta, nepamatuje si tedy dobu, kdy Tálibán poprvé zakázal kosmetické salóny.
Vyrostla však v Afghánistánu, ve kterém byly takové salóny běžkou součástí jejího života. Za posledních dvacet let, kdy v zemi byly přítomny západní jednotky, které v roce 2001 vyhnaly Tálibán, v hlavním městě vzniklo přes 200 salónů. Další stovky pak po celé zemi.
Jako teenager si ráda prohlížela beauty magazíny, na sociálních sítích vyhledávala oslňující módu. Rovněž salóny krásy navštěvovala se svými příbuznými, ženami.
Na světě krásy měla ráda vše. Pestrobarevné laky na nehty, make-up umělkyně sklánějící se nad klientkami, kterým na oční víčka nanášely kouřové linky. Těmi lemovaly výrazně namalované řasy na třpytivě nalíčené tváře. Měla ráda i vyfoukané lesklé účesy dlouhých vlasů.
Odpočinek bez mužů
Afsoon si tak splnila svůj sen. Pracovala jako vizážistka v jednom ze salónů v Kábulu. A nepřála si nic víc. Stejně tak, jako všechny ostatní salóny, i ten její měl okna z venku celá pokryta plakáty s tvářemi upravených nezahalených žen. Ty lákaly na krásu, kterou si mohla každá z návštěvnic salónu uvnitř koupit.
Plakáty kolemjdoucímu v horkých ulicích Kábulu, kterému dominují muži, nedovolily nahlédnout do útrob salónu. Tam se nacházelo klidné prostředí, ve kterém působilo několik generací žen. Salón kosmetičky Afsoon byl klidným prostorem jen pro ženy.
V jednu chvíli se v salónu mohlo nacházet i více, než deset žen. Šlo nejen o stylistky, ale i o klientelu – od lékařek po novinářky, od zpěvaček po televizní hvězdy, od nevěst připravujících se na svůj velký den po teenagerky, které se smály se svými matkami u příležitosti společně stráveného dne venku.
Obchod prý vždy šel dobře, ať už šlo o svatby či běžné každodenní rozmazlování. Termíny v podniku však také čas od času bývaly zcela zarezervovány, zejména pak při událostech jako například festival Eid.
„Miluji ženy. Chtěla jsem pracovat na místě, budovat místo, kde ženy mohou být volné a zářit,“ uvedla Afsoon pro BBC. „Mohly jsme si odpočinou na místě bez mužů.“
Konec kosmetického byznysu v Afghánistánu
Dlouhá léta tvrdé práce však překazil 15. srpen, kdy Tálibán vtrhnul do prezidentského paláce v Kábulu a převzal moc v zemi. O práci snů přišla ze dne na den.
V době rozhovoru s BBC byla v Kábulu půlnoc. Mluvila tlumeným hlasem a znatelně se bála. Z domova odešla v neděli a našla si bezpečné bydlení. „Ženy v mém oboru jsou terčem. Zejména pak takové, jako jsem já – takové, které jsou i se svou prací vidět,“ upřesnila britskému serveru.
Poté, co telefonovala se svou přítelkyní ze salónu, se doslechla o ničení plakátů s tvářemi žen po celém městě. Vyděšení obyvatelé je začali ničit. Jeden z jejích kamarádů sám přemaloval několik obličejů zkrášlených žen – jako gesto, které má uklidnit Tálibán a současně odvést pozornost od jeho kamarádek, které v tomto odvětví pracují.
„Neexistuje možnost, že by Tálibán akceptoval odhalenou ženskou tvář a krk na veřejnosti,“ vysvětluje Afsoon. „Vždy svůj postoj dávali jasně najevo – žena nesmí přitahovat pozornost. Je to konec kosmetického businessu v Afghánistánu.“
Takto zemřít nechci
Afsoon nedisponuje žádným dokumentem, který by ji umožnil bezpečnou cestu ze země. Z Afghánistánu se dostat nemůže – nijak.
Se svými kolegyněmi je denně v kontaktu přes sociální sítě, píší si ve skupině. Poslední výplatu obdržela 24. srpna. Další již nedostane. Salón byl uzavřen a všechny se musely smířit s tím, že tam nadále pracovat nebudou.
Afsoon zatím nedokáže mluvit o budoucnosti. O tom, co bude dál, si totiž není vůbec jistá. Nepřemýšlela nad tím, jak se teď začne oblékat ani kdy se vydá ven. Budoucnost se jí v současné době jeví ve velmi tmavých odstínech. Stále je v šoku, doposud neměla čas se z něj vzpamatovat.
„Jediné, nad čím přemýšlím je, abych zůstala naživu. Nebojím se smrti – ale nechci zemřít takto, vyděšená a beznadějná,“ tvrdí. „Každou vteřinu mám pocit, že si pro mě Tálibán přijde.“
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
