„Dostala jsem se sem úplnou náhodou,“ připustila původně bechyňská keramička. Než zakotvila na Roštejně, byla její životní cesta složitá a klikatá. „Se svým mužem, který je zámecký zahradník, jsem se seznámila v Klášterci nad Ohří. Jelikož jsme ale na severu nechtěli zůstat, přišli jsme nejdříve do Náměště nad Oslavou,“ zavzpomínala. „Potom muž dostal umístěnku do Telče, kde jsem se později dostala nejdříve na kulturní středisko a potom díky náhodě a kamarádce k práci na telčské pobočce muzea.“
Odsud byl pak na Roštejn, kde působí Zdeňka Vaníčková se svým mužem už deset let, jenom krůček. „Původně tu byli Hoškovi. Jelikož ale paní dostala jinou pracovní příležitost v Jihlavě a muzeum, pod které Roštejn patří, chtělo situaci vyřešit v rámci instituce, nabídku kastelánství jsem dostala já a jsem za to velice ráda,“ vypráví. „Nikdy bych neměnila. Dokonce jsem zadobře i s nadpřirozenými silami, které tu jsou. Nedovedu si představit, že bych začala zase někde ve fabrice. Už bych se ani nevrátila ke keramice.“
