Stejný případ včera zaznamenal Deník například v trolejbuse s evidenčním číslem 42. „Nevíme, proč nehlásí, nedaří se nám spojit s řidičem,“ reagoval na dotaz Deníku Pavel Strnad, správce informačního systému Dopravního podniku města Jihlavy (DPmJ). „Řidiči jsou povinni audiovizuální systém používat. Bez něj nesmí jezdit, jinak jim hrozí sankce,“ dodal.

Podobné situace dělají problém v orientaci hlavně mimojihlavským. „Když v Jihlavě jedu trolejbusem, je pro mě velice důležité, aby zastávky hlásil. Neznám to tam tak dobře a může se mi lehce stát, že přejedu,“ míní Libor Sedláček z Cikháje na Žďársku. „Pokud mlčí, musím se spolehnout na ostatní cestující, že mi poradí, kde mám vystoupit.“

Stejný problém pak řeší i slabozrací a nevidomí. „Když je trolejbus němý, je to pro nás velký problém hlavně v místech, kam nejezdíme tak často,“ připustil ředitel Tyflo Vysočina Pavel Hegner. Tyflo Vysočina má přitom bohaté zkušenosti s nevidomými a slabozrakými, kteří jsou jeho klienty. „Jezdím většinou sám a musím se pak spoléhat na někoho dalšího,“ posteskl si Hegner. Právě nutnost spoléhat se na cizí osoby je potom tím mnohdy nejslabším článkem pro zrakově postižené.

Celý systém bezbariérové dopravy, který má pomáhat nejen návštěvníkům krajské metropole ale i handicapovaným spolufinancovala Evropská unie. Ta má na projekty, kterých se účastní poměrně tvrdé požadavky co se fungování dotovaných projektů týká. Někdy pak hrozí i požadavek na vrácení peněz zpět do evropských fondů. „Včerejší výpadek hlásícího systému by ale nijak neměl ohrozit dotaci, kterou jsme na projekt dostali,“ uzavřel mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis.

Pokud se cestující setká s tím, že trolejbus nebo autobus jezdí bez hlášení a zobrazování zastávek, má to cestující nahlásit na dispečinku DPmJ. „Jediný vůz bez audiovizuálního systému je trolejbus evidenčního čísla 35,“ upřesnil Pavel Strnad.