Vzpomínám na laboratorní práce na gymnáziu. Už tehdy jsem měl ke všem různým látkám a sloučeninám nedůvěru. Ještě, že jsme pracovali ve dvojicích, když šlo z mého pohledu do tuhého, vždycky jsem se z toho nějak vyvlékl. Pocit bezpečí mi nedodávaly ani povinné ochranné štíty, kdepak.

Ale zpět k jádru věci. V Základní škole v Kamenici u Jihlavy skladovali několik let zmiňovanou nebezpečnou kyselinu pikrovou, která se během dvou světových válek minulého století dávala do ručních granátů.

Co na tom, že chemikálie byla velmi dobře skladována a řádně označena a podle policie žádné nebezpečí nehrozilo. Podle mého názoru by se nic takového v prostředí, kde se pohybují děti, vyskytovat nemělo. Známe jejich zvídavost a k neštěstí je vždycky velmi blízko. Vždyť si lahvičku musel odvézt pyrotechnik!

Jak podotknul ředitel školy, problém s nebezpečnými látkami ale mohou mít i jinde. Tak mě napadá, jestli jsem neměl před lety z „laboratorek“ na gymplu oprávněný respekt. Co když tam na mě číhala právě tato „velmi dobře skladovaná“ kyselinka?