Což potvrdilo také prestižní ocenění Zlaté srdce, které paní Blanka dostala letos v březnu. V soutěži, jejímž cílem je ocenit osobnosti, které pomáhají týraným, opuštěným nebo handicapovaným dětem, se umístila v rozmezí čtvrtého až desátého místa z celkových osmasedmdesáti nominovaných.

Jak se Blanka Křesadlová o ocenění zasloužila? „Všechno začalo, když mého manžela postihla před deseti lety cévní mozková příhoda. Byl na tom dost špatně a tak jsem se spolu s logopedy učila o něj starat a rehabilitovat jej,“ vypráví paní Blanka. „Po třech letech se podařilo manžela rozmluvit a rozchodit,“ dodává. V té době pracovala Křesadlová na jihlavském úřadu práce. „Z práce jsem si odskočila domů vždy, když manžel potřeboval a pak jsem šla do důchodu,“ vzpomíná Křesadlová.

Zdálo se jí trestuhodné nepředat dál zkušenosti, které získala a trpělivost, které se naučila. „Ještě s jednou paní doktorkou jsem založila sdružení pro pacienty po cévních mozkových příhodách. Dostala jsem se k jednomu pacientovi tady ze sídliště, kterého jsem zkoušela rozmluvit,“ líčí paní Blanka.

Tam se poprvé setkala s tříletým Davidem, který chodil za dědou. Tenkrát si myslela, že David špatně slyší, ale vyšetření ukázala, že je autista.

„Dítě s autismem neví na co má třeba ruce a pouze vás napodobuje. Navíc dává své emoce najevo jedním způsobem,“ vysvětluje žena se zlatým srdcem. Protože David potřeboval denně asistenta, paní Blanka se nabídla, že jej bude vykonávat. Každý den s ním chodila do Základní školy speciální v Jihlavě.

„Dá se říct, že samostudiem a taky díky tomu, co jsme s Davidem zvládli, jsme se dopracovali k úspěchu. V šesti letech jsme zkusili zápis do první třídy do speciální školy a uspěli jsme,“ vypráví Křesadlová, která svou práci a pomoc druhým vykonává bez nároku na jakoukoliv odměnu.

Nyní se u Davida zkouší střídat také jiní asistenti, ale paní Blanka chodí do školy denně a pomáhá, kde může. Navíc organizuje třikrát do roka rekondiční pobyty pro handicapované dospělé lidi a stará se o manžela.

Rodina jí prý velice pomáhá a ona sama je velice spokojená. „Pro mě je obyčejné děkuji více než tisícovka na ruku,“ směje se Blanka Křesadlová a dodává, že ona není důchodce, který by se doma nudil.