Návěstidla, závory, semafory, výměnová tělesa z výhybek - to všechno má na zahradě u chaty v Kamenici, a všechno je plně funkční.

Kromě toho sbírá také železniční modely, jízdenky, jízdní řády, železniční předpisy a další věci, které s dráhou souvisí, kromě známek a odznaků. "Známky jsou drahé a odznakům nerozumím," přiznává Mach.

Na dráze pracoval dnešní kameraman pouze šest let, ale koníček ho pevně drží už dvě desetiletí. "Manželka už si zvykla, že jsem střelenej, říká, že je to lepší, než kdybych chodil do hospody," směje se Mach. Lidé ve vesnici prý zpočátku nevěřícně koukali přes plot, ale už si také zvykli.

Podobně zatížených lidí je ve vesničce s přibližně stovkou obyvatel víc. Soused nedaleko například sbírá věci ze starého Egypta a půl chalupy přestavěl na pyramidu.

Všechny věci na zahradě u chaty fungují - semafory svítí, návěstidla blikají, závory se spouštějí. Mach původně zamýšlel umístit doprostřed zahrady také vyřazený motorový vůz. "Už jsem to měl domluvené, byl jenom za 16 500 korun, a navíc schopný provozu, ale ztroskotalo to na jeřábu. Chata je špatně přístupná, musel by přijet osmdesátitunový jeřáb, a ten by stál kolem 100 tisíc korun, to bych asi neutáhl," lituje Mach.

Všechna zařízení byla kdysi šrotem, který se někde bez užitku povaloval. "Byly to buď věci nepoužitelné, nebo papírově vyřazené," říká Mach. Dopředu nějaký velký nárůst sbírky neplánuje.

"Ale když uvidím někde něco vhodného ležet…," připouští s tím, že případným dalším exemplářům mohou ustoupit i stromy na zahradě.