Studentů kamenosochařství, kteří se kromě Světlé vzdělávají také v Hořicích v Podkrkonoší, je proti tomu několik desítek. Poměr by měl být opačný, řekl pedagog Boleslav Dlouhý.

„Lidé mají v povědomí, že kamenictví je těžká fyzická práce, podle mě to tak není. Je to zajímavá práce s přírodním materiálem, hodně lidí to chytne u srdce,“ řekl Dlouhý.

Hodně práce se podle něj v řemesle dělá strojově, ale ruční práce je stále potřebná a dobře placená. Kamenosochaři se podle Dlouhého mohou věnovat volné tvorbě, mohou si udělat také restaurátorskou nástavbu a zabývat se opravami památek. „Tam je velká šance na uplatnění,“ dodal Dlouhý.

Kamenosochaře mohou lidé v těchto dnech pozorovat při práce na nádvoří státního hradu v Lipnici nad Sázavou, kde Uměleckoprůmyslová škola ze Světlé pořádá druhý ročník kamenosochařského sympozia. Kromě studentů školy na nádvoří pracují také mladí kameníci ze Slovenska. „Nepřijeli pozvaní Poláci ani Maďaři,“ uvedl Dlouhý. Od příštího roku by se sympozium mělo konat střídavě v Lipnici, v Hořicích v Podkrkonoší a ve slovenském Trenčíně.

Společně s kolegou Joszefem Egyházim buší dlátem do žulového bloku také devatenáctiletý Jozef Koša ze stavebního učiliště ve slovenských Levicích. Pod jejich rukama vzniká podle fotografie kamenná socha filmového Vetřelce.

Podle Koši je lepší pracovat ve dvojici, práce je rychlejší. Nikdo z jeho rodiny kameníkem nebyl. „Sám jsem se rozhodl, že to vyzkouším, a chytilo mě to. Baví mě hrát si z kamenem a dávat mu různé tvary,“ řekl Koša.