Vyplašeně jsem tehdy drtila angličtinu, abych si mohla s domácími i dalšími mladými z Itálie a Polska povykládat. Ale nic nedopadlo podle mých představ.

Nikomu jsem téměř nerozuměla, a tak jsme se s dalšími „negramotnými“ Čechy přidali k Polákům a žvatlali pouze svými slovanskými jazyky.

Projekt výměnného pobytu však měl zvláštnost. Z každé země s námi přicestovali zdravotně postižení – většinou tělesně i duševně. Cílem bylo, aby „zdraví“ a „nemocní“ absolvovali společně výlety, pracovali ve workshopech, aby navzájem poznali své světy.

Když nad tím dnes uvažuji, projekt dal mnohem víc nám relativně zdravým.

Museli jsme se snažit žít s lidmi s nezvladatelnými výbuchy temperamentu, s nepochopitelnými pohyby rukou i nohou, zkusili jsme si, jak se boří kolečka vozíku na mořské pláži do písku… K nezaplacení!