„Ačkoliv došlo před několika lety k úpravě jednoho ze vchodů, který nyní poskytuje na nádraží přístup vozíčkářům a dalším zdravotně postiženým, bylo to bohužel zároveň to poslední, co společnost ICOM transport udělala pro bezbariérovost nádraží,“ řekl Deníku Ivo Krajíček.

Lidé na invalidním vozíku se například nemohou bez pomoci dostat do samotné budovy nádraží. „Chybí tady plošina, kterou by mohli využívat vedle invalidů i zdravotně postižení lidé,“ poukázal Krajíček na jeden z hlavních problémů. Z ulice Jiráskovy vedou do budovy pouze tři schody, které však pro vozíčkáře představují velký problém.

„Musím si s sebou vozit speciální lyžiny, které položím na schody a po nich se dostanu nahoru,“ popsal Krajíček. Podle předsedkyně představenstva ICOM transport Kateřiny Kratochvílové stavební situace budovy bezbariérovost neumožňuje. „Když se budova před šedesáti lety stavěla, tak architekti s bezbariérovostí nepočítali. Při zásadní rekonstrukci autobusového nádraží plánujeme tento nedostatek změnit,“ ujistila Kratochvílová.

Dvacet centimetrů jako dva metry

Dalším z problémů jsou vysoké obrubníky, které handicapovaným znemožňují dostat se na ostrůvky. „Na celém nádraží chybí sníženiny, které by mohli využívat zdravotně postižení,“ uvedl Krajíček a dodal: „Dvaceticentimetrový obrubník je pro vozíčkáře stejný problém jako dvoumetrová stěna pro zdravého člověka.“

Na nádraží chybí i toalety pro invalidy a velkou chybou je podle Krajíčka i to, že v barvách ICOMu nejezdí na linkových trasách ani jeden bezbariérový autobus. „Když chce člověk nastoupit, musí mu pomáhat další lidé,“ upřesnil Krajíček.

Společnost ICOM transport sice kupuje šest set nových nízkoprahových autobusů, ale ty jsou určené pro MHD. „Tam, kde provozujeme hromadnou dopravu, zásadně nakupujeme nízkopodlažní autobusy,“ uvedla Kratochvílová.