Rovných třicet let krotil vodní živel dotírající na hráz Vírské nádrže Josef Šikula. To on byl prvním hrázným na přehradě.

„Jak vzpomínám na roky strávené ve Víru? S láskou, respektem a pokorou k velkému lidskému dílu,“ řekl jednaosmdesátiletý hrázný v penzi, když v sobotu přijel z Vyškovska slavit kulaté jubileum gigantické stavby.

„Přehrada lidem na řece Svratce dala klid. Ochránila je před povodněmi. Sám jsem jich několik zažil. Při jarním tání sněhu se řekou valily až dva metry silné ledové kry,“ připomněl Josef Šikula.

Voda z Vírské nádrže zásobuje značnou část Žďárska, ale i Brněnska pitnou vodou. „Hrázný je ale především hlídač. Nemyslete si, že když se postaví přehrada z betonu, už si jí nemusíte všimnout. Právě naopak. Každý její pohyb, byť jen o zlomek anglického palce, sledují přístroje,“ uvedl hrázný ve výslužbě. A ví, o čem mluví.

„Při katastrofální havárii vodního díla Vír se absolutně nepočítá se záchranou lidských životů až po Tišnov. Rychlost vody by dosáhla šedesáti kilometrů v hodině,“ uvedl Šikula. Do Tišnova přitom řeka Svratka protéká třinácti obcemi.

„Ale lidé žijící pod přehradou mohou mít zcela klidné spaní,“ ubezpečil hrázný na penzi. „Právě proto, že se lidé o přehradu starají s láskou, respektem a pokorou,“ dodal jednaosmdesátiletý muž, který první držel stráž na přehradě.