Třídenní stáž zorganizovalo Pedagogické centrum Vysočina ve spolupráci se Základní školou Otokara Březiny, která již několik let s nizozemskými školami úspěšně spolupracuje.

Cílem projektu bylo seznámit naše pedagogické pracovníky s tamním školským systémem a metodami výuky. „Měli jsme možnost navštívit jednu velkou základní školu a jedno gymnázium,“ popsal cíl cesty vedoucí Pedagogického centra Vysočina Roman Křivánek.

Nizozemské školství se od našeho v mnohém liší. „Školy jsou zde sloučené do velkých komplexů, fungujících pod jedním ředitelem,“ popsal pedagog. „Také vlastní hodiny a systém výuky vypadají jinak. Hodně se klade důraz na individualitu dítěte,“ řekl.

Učení je baví

Nejvýraznějším rozdílem proti českým školám je způsob podání učiva. „Děti se k vědomostem vedou přes své zájmy,“ popsal Roman Křivánek. „Někoho baví zpívat, tak se učí angličtinu z písniček. Jiný rád maluje, tak se o historii dozví z obrazů,“ vysvětlil princip.

Taková výuka je u nás zatím hudbou budoucnosti. „Rádi bychom něco takového vyzkoušeli, ale systém je v současnosti nastavený tak, že to není možné,“ míní Křivánek. „Nizozemci nemají osnovy, každá škola si učí po svém a jediné, co musí děti splnit, je celostátní test,“ vysvětlil.

Také spolupráce vysokých škol se středními je na naše poměry dost neobvyklá. „Univerzity s gymnázii velice úzce spolupracují na různých projektech, ve kterých si v podstatě vybírají své budoucí studenty,“ přiblížil účastník cesty. „Děti se tedy již první roky na střední škole cíleně připravují na obor, který si vybraly,“ popsal.

Inspirace do budoucna

Poznatky, které pedagogové z Nizozemska přivezli, zaujaly i hejtmana našeho kraje Miloše Vystrčila, který za zlepšení šancí pro nadané děti dlouho bojuje, a i proto cestu podpořil. „Bez finanční pomoci krajského úřadu a bez ochotného přístupu města by se tato studijní cesta nikdy neuskutečnila,“ přiznal Roman Křivánek.