V hlubokém smutku prožívají křesťanétento pátekjako připomínku smrti Ježíše Krista. Ten byl v noci ze čtvrtka na pátek vyslýchán, mučen a o Velkém pátku odsouzen a přibit na kříž.
Velikonoce prožívají věřící ve svém církevním roce jako největší svátek, kde za domnělou jistotou smrti radostně vnímají zrození do nového života. „Při dramatičnosti a smutku prožívání bolesti Velkého pátku cítím blízkost vzkříšení a vysvobození od všech trápení v životě věčném, kde smrt nemá místo,“ popisuje věřící Marie Hradecká z jihlavské farnosti Matky Boží. „Víra mi pomáhá přežívat těžkosti, které mě občas trápí,“ dodává.
Na Velký pátek se neslouží mše a kříže jsou uklizeny. O Zeleném čtvrtku naposled zazněly kostelní zvony a podle věřících „odletěly do Říma.“ Namísto nich zní při mši dřevěné klapačky. V kostelech jsou upraveny symbolické Boží hroby. Bohoslužba sestává pouze ze zpěvu a čtení pašijových textů, popisujících poslední hodiny Ježíšova života.


Písně připomenou Kristovu smrt


„O Velikonocích ve sboru zpíváme dramatické pašije. Silně při nich prožívám Kristovo umučení a smrt. Cítím jeho utrpení, ale došla jsem k poznání, že kříž není v našem životě proto, aby nás zničil, ale následováním Ježíše Krista spasil,“ přiblížila žena středních let.
Pro většinu lidí znamenají Velikonoce víc volna a zábavu kolem pomlázky. „Jsme nevěřící, ale o Velikonocích vždycky chodíme do kostela. Připomínáme si život a zvyky desítek generací před námi a třeba že právě na Velký pátek se otevírají poklady,“ říkají manželé Čermákovi z Jihlavska.
Zítra o Bílé sobotě bude podle biblických textů Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do hrobu. Přichází Veliká noc, po níž svátky nesou jméno. O nedělním Božím hodu se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista.