Jak dlouho již existuje obor psychologie kultury a co je jeho hlavní náplní?
O vznik psychologie kultury se zasadilo několik nadšenců už v roce 1987 v Salzburku. Vedl je k tomu oprávněný pocit, že se akademická psychologie již vyčerpala a že nám díky využívání jejích východisek a klasických metod zůstává mnoho společenských jevů skryto. Proto byl definován tento nový obor, který se zaměřuje na velký rozsah netradičních témat. Od výzkumu dětských představ o ideálním parku, až po způsob, jakým státy reagují na katastrofy. I to je totiž projev jejich kulturnosti. Pojetí kultury je tedy psychologií kultury chápáno velmi široce a ve volbě metod je pak přímo požadavkem originalita.

Kolik odborníků se tímto oborem u nás zabývá?
Prakticky jen několik jedinců a nemnoho kolegů se také orientuje i na příbuzné obory, jako je psychologie umění, která kulturu chápe jen jako soubor objektů a při jejich analýze se neodpoutávají od existujících teorií. Anebo na transkulturní psychologii, která srovnává jen dílčí znaky různých kultur, popřípadě na etnopsychologii, jež hledá shody a rozdíly odlišných kulturních vzorců.

Na jakou oblast z psychologie kultury se orientujete vy?
Mě inspiroval jeden z otců tohoto oboru Hans Werbik, když prohlásil, že: „Pomocí široké psychologické analýzy výtvorů lze studovat i určitou kulturní etapu lidstva.“ Pokouším se proto u budoucích odborníků na cestovní ruch rozvinout schopnost vyčíst ze znaků atributů nejrůznějších kultur mnohem víc, než se dočtou v průvodcích či třeba v dějinách umění. Stejně tak jako dovede grafolog vyčíst povahu člověka z písma. Každý tvůrce svým výtvorem totiž vypovídá nejen o sobě, ale i o charakteru a společenské atmosféře své doby.

Hodně cestujete a fotografujete. Kolik zemí jste již navštívil?
Myslím, že asi 60 zemí. Pro mne je však důležitější, že jsem si udělal poměrně slušnou stereofotodokumentaci všech původních světových kultur a teď už se zajímám i o oblasti, kde dochází k jejich prolínání. V mých stopách jde i syn. Vždy než někam vyrazím, musím si pročíst nejen historická a geografická pojednání o té konkrétní oblasti, ale především místní mýty, pohádky nebo poezii. Bez toho se nedá pochopit duch žádné kultury. Všimněte si, jak odlišné jsou v různých částech světa například ornamenty, hudba, kroje nebo panující ideologie. A nic z toho není nikdy náhoda. Na všem se přímo očividně podepisuje přírodní prostředí i daná společenská situace. Podívejte se třeba na náměty čínských známek z doby korejské války. Nikdy předtím a ani potom na nich nebylo tolik „holubic míru.“

Mohl byste uvést ještě nějaký konkrétní příklad?
Rodiče by se například měli zajímat i o to, jakou „stravu“ poskytují svým dětem, když jim kupují pohádky z nejrůznějších zemí světa. V oblastech s tradičně despotickými režimy pohádkoví hrdinové zcela běžně lžou, kradou, podvádí i vraždí. A to často jen proto, aby si zachovali holou existenci. V zemích, kde vládne mnohoženství, bude také sotva odměnou princezna jako u našich hrdinů, kteří nebývají nijak bystří, stále jako by čekali na nějaký zásah shůry v podobě kouzel či zázraků za svoji bezúhonnost. Člověk často ani netuší, co vše nasává s mateřským mlékem.

Co dokážete vyčíst z charakteru soch či architektury?
Staří Řekové vytesávali spíše ideální vzory, zatímco Římané tíhli spíše k naturalizmu při zobrazování panovníků. Cítíte ten rozdíl účelu a formy? Nebo si porovnejte sochy faraonů z různých dob a nemůže vám uniknout rozdíl v kvalitě materiálu, zpracování i výrazu jednotlivých panovníků. Vyjadřuje jak přesvědčení zobrazeného, že je živoucí bůh, tak třeba jeho úzkost a strach z budoucnosti. Začnou-li být v určité době hrobky úředníků stále honosnější, je jasné, že nenápadnou „privatizací“ je oslabována centrální moc a země pak podlehne prvnímu nájezdníkovi. Silná ekonomika jde vždy ruku v ruce s ušlechtilou harmonií staveb, zatímco přemíra zdobnosti je spolehlivý ukazatel nastupujícího úpadku. Také velikost soch obvykle maskuje malost ducha. Vzpomeňte si i u nás na podobná monstra. A dal by se uvádět nespočet dalších příkladů.

Michaela Hrozková