Po sametové revoluci se ale situace otočila, činnost spolkonvé organizace byla obnovena. „A letos jsme oslavili už 40. výročí klubu,“ poznamenal jeden z členů Oldřich Klement.

O obnovení se zasloužil především Zdeněk Neubauer, díky kterému klub pořádá různé kulturní akce. Zejména Polenský hudební podzim, který je v kraji vyhlášený.

Beat Fan Club Polná vznikl v roce 1968, když se rozpadl centrální Československý svaz mládeže. Členové klubu měli v oblibě rockovou a beatovou hudbu, sbírali desky a nahrávali hudbu na pásky.

Nejlepší klub

Poslouchali Beatles a Rolling Stones, měli i klubovnu a pořádali pravidelné estrády v pionýrském domě. Pod klubem působila také místní beatová kapela Kajmani.

Ještě ve stejném roce byli vyhodnoceni jako nejlepší klub v okrese a kromě hi-fi zařízení obdrželi čtyři volná místa na festival klubů mládeže ČSSR na Slovensku.

„Ze zájezdu jsme se vraceli 20. srpna a viděli jsme, jak se na slovenských hranicích hromadí tanky. Nebylo nám to ale podezřelé, mysleli jsme si, že mají Rusové zase nějaké manévry,“ konstatoval Jan Prchal. V roce 1968 mu bylo sedmnáct.

„Na jaře roku 1968 přišlo velké uvolnění. Mysleli jsme si, že vývoj ve společnosti spěje k lepšímu,“ zavzpomínal Prchal. „Mohly vycházet zajímavé články v novinách, v rozhlase a televizi se pouštěla moderní zahraniční hudba a k sehnání byly i různé gramofonové desky,“ dodal.

Hned druhý den po okupaci, 22. srpna 1968, zorganizoval Beat Fan Club v Polné podpisovou protestní akci. „Stoleček s podpisovými archy jsme umístili před dnešním Obchodním domem Vala. Rozdávali jsme občanům trikolory a během tří dnů jsme nasbírali téměř 2000 podpisů, což byla skoro polovina obyvatel města. Mnozí lidé ke svým podpisům připisovali také své osobní dojmy a názory,“ připomněl srpnové události v Polné Jan Prchal.

Otec Oldřicha Klementa pracoval tehdy na národním výboru na místním hospodářství. „Dostali jsme od něj vápno, kýble a štětky a povolal nás, abychom zamalovali všechny značky, a ještě je otočili,“ podotkl Klement.

„Oldu potom ještě napadlo, že bychom mohli namalovat nápisy také na náměstí. Na dlažbě se objevil asi třímetrový nápis DUBČEK-SVOBODA-SMRKOVSKÝ. A na zeď U Slovana jsme napsali: „Nechceme cara, ale císaře!“ doplnil Jan Prchal. 23. srpna se na křižovatce u hlavního kostela zjevil mladý ruský voják. Byl tam tři dny a spal v parku, protože už byl hodně unavený.

„Moje matka a jedna sousedka už to nevydržely a nosily mu tam rohlíky a mléko. Někteří lidé to sice odsuzovali, ale ten hladový a zmatený chudák za to vůbec nemohl, že ho k nám poslali s ostře nabitou zbraní,“ řekl Jan Prchal.

Vojenská vozidla okupačních armád projížděla Polnou ještě v říjnu a v listopadu, aby neustále naháněla lidem strach.

Michaela Hrozková