I ona má co říct, a při zahájení šestého ročníku festivalu Modré dny ve Žďáře nad Sázavou také řekla mnoho zajímavých a hlavně důležitých informací o problematice domácího násilí.

Co říkáte na festival Modré dny ve Žďáře nad Sázavou, který se letos věnuje domácímu násilí?

Jsem ráda, že se celá akce koná právě ve Žďáře, protože tady mohu hovořit o vynikající práci policie, která je jedním ze základních pilířů pomoci obětem domácího násilí. Právě na Žďársku evidujeme také nejvíce vykázání násilných osob vůbec na Vysočině.

Mohla byste statisticky porovnat Vysočinu s dalšími kraji v republice?

Z pohledu počtu vykázání jsme na chvostu. Loni jsme byli třetí od konce. A přitom výzkum v oblasti výskytu domácího násilí prokázal, že v krajích se domácí násilí vyskytuje naprosto stejně.

Čím je tedy tento číselný rozdíl způsoben?

Musíme vzít v úvahu, že v regionech, kde je větší anonymita, jako jsou třeba Karvinsko nebo Ostravsko, tam si ohrožená osoba zavolá pomoc daleko snáz, a to z prostého důvodu: není stigmatizovaná. Naopak Vysočina, která je charakteristická malými vesnicemi, kde každý zná každého, tam je stigmatizace ohrožených osob daleko větší.

Uvedla byste konkrétní případ?

V jedné malé vesnici jsem musela udělat výjimku a dojet za obětí násilí, která měla tolik zranění po útoku, i v tváři, že si netroufala vyjít ven.

Když jsem vcházela do bytu té ženy, proti mně vycházel jeden člověk. Žena mi vysvětlila: „Víte, to byl příbuzný mého manžela. Přišel mi předat vzkaz od jeho rodiny.

Prý jsem jí udělala obrovskou ostudu tím, že jsem muže nechala vykázat.“ Ta paní byla v takovém stavu, že moc nechybělo, aby spáchala sebevraždu.

Loni jste měli za prvních deset měsíců 256 kontaktů s osobami ohroženými násilím. V roce 2008 jich
ke 30. říjnu bylo 500. Loni vaše centrum oslovilo 48 osob, u nichž nedošlo k vykázání, ale cítily se ohrožené. Letos je to zatím 80 osob. Jak je možné, že se ozývá více obětí?

Je to i díky mediální kampani, která se uskutečnila v době, kdy začala fungovat intervenční centra. Ženy se o nich dozvěděly, třeba i zprostředkovaně od kamarádky, a mají naději, že jim někdo pomůže.

Takže, když od sousedů uslyšíme křik a zvuk rozbíjeného nádobí, tak máme volat policii?

Víte, ono to nemusí vždy znamenat řešení pro osobu ohroženou. Mezi ní a násilníkem existuje těžká závislost. Mnohdy a z mnoha důvodů bývá pro osobu ohroženou velmi těžké okamžitě vztah řešit odchodem či rozchodem.

Ti, kteří měli snahu pomoci, jsou pak frustrovaní tím, když vidí nedávno hádající se pár za dva dny vést se za ruce. A navíc se ti dva mohou koukat docela nepřátelsky na souseda, který pomoc zavolal.

Znamená to, že je zbytečné volat policii na hádající se sousedy?

To zase ne. Už i to zavolání pomoci je jakousi zprávou pro ohroženou osobu - že je tu někdo, kdo jí pomůže, když znovu nastane ohrožení. Mohou si se sousedem domluvit například nějaký signál.

Celý rozhovor najdete na: www.zdarsky.denik.cz/volna