Firma je v tuzemsku nejstarší nepřetržitě fungující uskupení svého druhu.

V Třešti a okolí zná Josefa Podzimka každý alespoň z doslechu. Stavební společnost, Strojírny Podzimek i Dřevovýroba Podzimek dávají práci více než dvěma stovkám lidí z regionu.

V Praze řídí jednasedmdesátiletý muž další společnosti. Mimo jiné firmu na výrobu plavidel a vodohospodářských technologií včetně projekce a výroby turbín a protipovodňových zábran.

Deník položil Josefu Podzimkovi několik otázek.

Co pro vás znamená medaile od prezidenta Klause?
Bylo to ocenění a uznání celé mé rodiny až k dědečkovi včetně mých synů i žen v rodině, jakož i všech našich zaměstnanců. Fungující firma není jen věcí šéfa, ale všech lidí v ní. Zažít si to musí všichni. U nás trvalo deset let, než nás lidé poznali zblízka.

Za co myslíte, že ocenění bylo?
Netušil jsem ani v náznaku, že bych měl dostat metál od prezidenta. Zvažoval jsem, kdo a za co mě nominoval. Že by to mohlo být za nejstarší stavební firmu v republice a za uskupení firem. Nebo za práci na rozvoji a podpoře vodních cest, kterou dělám půl profesního života.

Pak se ukázalo, že to bylo za práci všech firem Podzimek.
Která firma je nejdůležitější?

Vlajková loď je stavební firma Podzimek a synové se 129 zaměstnanci, s ročním obratem blížícím se miliardě korun.

Co například ve své bohaté historii postavila?
Například se nám podařilo pronajmout na 50 let Jindřišskou věž, nejvyšší volně stojící zvonici v Praze. Vestavěli jsme do ní jedenáctipodlažní věžák, který se nesměl podle památkářů zevnitř dotknout věže. Vnitřek s rychlovýtahem je plně klimatizovaný, dole kavárna, nahoře restaurace a mezi tím v patrech výstavní a divadelní sály. Stavbu jsme dokončili v roce 2002.

Co další stavby?
Letos jsme dostali například ocenění Stavba roku 2008 za rekreační areál Park Holiday u Prahy. Titulů Stavba roku máme na kontě asi pět. První byl areál Šiškův mlýn u Telče, mimochodem krásná stavba. Pak pečovatelská služba v Praze 6 a tamtéž areál Ladronka nebo sídlo Krajského úřadu v Jihlavě a další.

Jako úspěšný podnikatel máte své sny. Jaké by byly?
Můj celoživotní sen je propojení Labe, Dunaje a Odry plavebními kanály, a tím ve středu Evropy propojení Severního, Baltického a Černého moře vodní cestou.

O co by šlo konkrétněji?
Myšlenka z dob Karla IV. byla uzákoněna rakousko uherským Vodocestným zákonem z roku 1901 s dobou výstavby 20 let. Pak přišly světové války a komunismus a projekt vzal za své.

Má Česká republika reálné možnosti ty kanály opravdu postavit?
Česká republika se zavázala v přístupové smlouvě k Evropské unii, že bude prosazovat zmiňované vodní cesty jako celoevropskou záležitost. Máme doslova klíč k nejlacinějším dopravním cestám po celé Evropě, protože přírodní konfigurace vytvořila nejnižším místem mezi rozvodími podmínky, aby tyto průplavy fungovaly.

Stálo by to ale jistě obrovské peníze.
Projekt propojení Dunaje, Labe a Odry by přišel na osm miliard eur. Z toho můžeme požádat Evropskou unii o dotaci až 85 procent nákladů. Kladu ministrům otázku, zda si Česká republika může dovolit nezabývat se projektem, který zaměstná na dobu 27 let výstavby na 80 tisíc lidí.
Projekt by měl obrovský dopad na krajinu i ekologii.
Systém by byl dokonalou ochranou proti povodním. Kdyby existoval, nic by o posledních záplavách nevěděla Olomouc, Bohumín ani Otrokovice. Mimoto Němci přečerpávají dnes z Dunaje do průplavu Rýn – Mohan sedm kubíků vody za vteřinu. Do budoucna se bude říční voda prodávat jako vysílací frekvence nebo limit oxidů ze spalování. Měli bychom tak nekonečnou zásobu vody. A k tomu lacinou dopravu.

Vraťme se ale ještě na Jihlavsko. Žijete v Praze, jaký vztah máte k Třešti?
Přestože jsem žil v Třešti jen devět let, cítím velmi silnou vazbu na zdejší prostředí. Už proto, že tu opět funguje více než sto let stará rodinná firma. Také proto, že tu pracují naši zaměstnanci, s nimiž jsme se už poznali.

Je o vás známo, že se zaměstnanci slavíte svoje narozeniny.
Rok co rok kolem mých narozenin na kopci Třešňovka pořádáme neformální setkání. My stanovíme datum a zaměstnanci zařídí osvětlení lampiony, pivo, hudbu. Řezníci z Hodic už dopředu nakládají maso. Zábava a občerstvení jsou pro všechny zaměstnance i jejich rodiny.

Jaké pěstujete koníčky?
Celý život fotografuji. Vydal jsem řadu knih s fotografiemi, fotím všechno. Měl jsem samostatné výstavy a v mládí sklidil dvě první ceny. Krom toho jsem napsal knihu o Vltavě a další publikace s fotografiemi, například Stověžatou Prahu. Knihy píši rád a měl jsem renomované učitele. Poslední je reprezentativní publikace k 110. jubileu firmy, Pět generací stavařů.

Co si myslíte o hospodářské recesi a nastupující ekonomické krizi?
České republice katastrofa nehrozí, ale potíže na firmy dolehnou. My jsme loni rozhodli snížit obrat o třetinu. Budeme méně jásat, víc pracovat a krizi překonáme