“Byla to pro mě práce a zároveň obrovská životní zkušenost,“ říká voják skromně. Podpraporčíka Barimova můžete potkat na jednom z jihlavských sídlišť, kde žije se svou rodinou.

Po návratu z Afghánistánu žije každodenními radostmi i starostmi. Včera byl s rodinou u zápisu svého šestiletého syna do první třídy jedné z místních škol.

„Když jsem odjížděl na misi, syn se začínal učit jezdit na kole, přijel jsem z mise a jde do první třídy,“ popisuje uplynulý půlrok života své rodiny.

Půl roku se musela rodina Barimova vyrovnat s nepřítomností otce a manžela. Během odloučení od rodiny byli ve spojení pouze satelitním telefonem nebo internetem.

„Manželka to zvládla na výbornou“, pochvaluje si.

Na afghánskou misi se podpraporčík Barimov připravoval během pracovní stáže na ARO jihlavské nemocnice.

“Vlastně jsem v Afghánistánu dělal stejnou práci jako zdravotní sestry jihlavské krajské nemocnice, jen v jiných podmínkách,“ zamyslel se Barimov.

Teď čeká veterána ze zahraniční mise každodenní práce na armádní nemocniční základně v Hradci Králové.

Miroslav Mareš