Sestřely, masivní bombardování i šťastné návraty v prostřílených strojích si připomněl plukovník ve výslužbě s bývalými kolegy včera v Jihlavě na slavnostním otevření výstavy Českoslovenští letci v boji proti fašismu.

„Létal jsem hlavně na stíhačkách typu Spitfire jako doprovod bombardérů. Nejmohutnější bombardování jsme zažili při doprovázení asi devíti stovek bombardérů nad ostrov Helgoland. Bomby tam Němcům zničily obrovskou ponorkovou základnu.“ připomněl vitální muž, jenž ještě tento měsíc oslaví šestaosmdesátiny.

Do Anglie odešel bránit vlast jako šestnáctiletý mladík.

„Odešel jsem v roce 1939 těsně po Vánocích přes Maďarsko do Sýrie a odtud do Francie.

Tam jsem se účastnil všech bojů až do její kapitulace a poslední možnou lodí jsme se přeplavili do Anglie,“ řekl muž, který se jako jeden z mála pyšní nášivkou RAF na uniformě.

V Anglii prodělal kurz leteckého mechanika a odtud byl k létání už jen krůček. „Jako pilot stíhačky Spitfire jsem dělal všechno, navigátora i střelce.

Zažil jsem mockrát krizi hlavně nad Německem, kde jsem se loučil se životem. Kolikrát jsem chtěl vyskočit, ale vždycky to nějak dopadlo,“ připomněl si Emil Boček. Měl obrovské štěstí, jedinkrát nebyl sestřelen.

Ani po válce jej štěstí neopustilo. „Po návratu nás oslavovali, potom zavírali do vězení. Já jsem měl opět štěstí. Mnozí špatně skončili, třeba kolega Jan Prokop dostal 16 let,“ připomněl Boček.

„Výstava je dobře připravená, a hlavně mladým přiblíží, jak to vlastně bylo,“ uzavřel válečný veterán.