Loni sliboval bývalý náměstek hejtmana pro zdravotní péči kraje Vysočina Pavel Hájek vybudování nových stanovišť ZZS ve špatně přístupných regionech, kde dojezdové časy záchranky jen těžko splňují daný limit patnácti minut. Kdy se jich pacienti dočkají?
Vybudování nových stanovišť zdravotnické záchranné služby nejenom v kraji Vysočina, ale i v rámci celé republiky závisí na přijetí zákona o zdravotnické záchranné službě, který dosud přijat není. Zatím se o něm stále jen diskutuje.

Takže stanoviště nebudou?
Domnívám se ale, že nová stanoviště tam, kde je to nutné, se už budují bez ohledu na zákon ve spolupráci s krajem. Takové plány má například město Přibyslav, které chystá nové stanoviště záchranky v areálu společně s novou služebnou policie.

Vaše organizace je ale pověstná i tím, že ženy u vás dostávají daleko širší uplatnění v záchranářské profesi než jinde. Někteří vaši kolegové odmítají ženy u záchranky zaměstnat na jiné pozici, než jako zdravotní sestru na dispečinku. Vysvětlují to svým podáním zákoníku práce.
Nejenom že ženy u nás běžně slouží jako zdravotničtí záchranáři, což někde ještě nebývá obvyklé, ale v současné době se deset záchranářek školí dokonce jako řidičky našich sanitek.

Neprotestovali jejich mužští kolegové? Nebo nebály se ty ženy, že se jim budou ostatní řidiči smát?
Nejdřív bylo třeba překonat zbytečné předsudky na obou stranách. Inspirovali jsme se ale při záchranářských soutěžích v Izraeli. Například právě tam, ale dokonce i v Turecku jsou ženy jako řidičky sanitek něco běžného a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Jak hodnotíte loňský rok?
Loňský rok dopadl pro naši organizaci úspěšně, co se týče ekonomické stránky i spokojenosti pacientů. Absolvovali jsme za rok přes 30 tisíc výjezdů, což je ve srovnání s rokem 2007 víc asi o 10 procent, ale taková situace nastává každý rok, výjezdů stále přibývá. O spokojenosti pacientů pak svědčí fakt, že jsme obdrželi například 44 pochval a tuším že jen tři nebo čtyři stížnosti z nichž většina byla neoprávněných.

Na co si pacienti stěžují?
Pacienti si stěžují minimálně, čemuž jsme samozřejmě rádi. Někdy se jim třeba nelíbí, že jsme je odvezli do jiné nemocnice, než si přáli – my ale musíme pacienta transportovat tam, kde jsou jednak na jeho diagnózu zařízení, jednak pro něj mají volnou kapacitu. Zároveň nesmíme na dlouhou dobu odkrýt část kraje, abychom neohrozili ostatní volající, proto volíme nejbližší vhodnou nemocnici. Na tyto stížnosti tedy odpovídáme se zdvořilým vysvětlením, proč jsme zvolili právě tuto nemocnici, a ne jinou.

A oprávněné stížnosti?
Byla jen jedna. Neodpověděli jsme pacientovi na dotaz, tuším zaslaný e-mailem, dotyčnému jsme se pak omluvili.

Kolik má vaše zdravotnická záchranná služba v současné době stanovišť a jak velký je váš vozový park?
Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina má v současné době 16 stanovišť. Bez problémů se nám podařilo mezi tato stávající stanoviště začlenit například záchranku v Humpolci, která patří organizačně k těm velmi dobrým. Máme 46 sanitních vozů a vrtulník letecké záchranné služby. Za pomoci kraje se nám daří vozový park a zdravotnickou techniku průběžně obnovovat.Zrekonstruovali jsme rovněž stanoviště zdravotnické záchranné služby ve Žďáru nad Sázavou. Záchranka se tam dřív dělila o prostory s hasiči, nyní mají zdravotníci nové zázemí v budově polikliniky.

Kolik máte zaměstnanců, hlavně zdravotnických záchranářů? Většina vašich kolegů si stěžuje především na trvalý nedostatek lékařů.
Máme 305 kmenových zaměstnanců a více než stovku externistů. Stále trvá problém s nedostatkem lékařů, ale ten mají všechny záchranné služby v republice.

Účastnili jste se loni i nácvikových nějakých akcí v terénu třeba ve spolupráci s hasiči?
Například jsme absolvovali loni na podzim nácvik zásahu při hromadném nočním neštěstí na Pelhřimovsku. Úspěšně jsme zvládli i cvičení Zóna 2008.

I práce zdravotnických záchranářů se modernizuje, připravujete třeba v oblasti techniky nějaké novinky?
Jako první v republice budeme vlastnit počítačový tabletový systém, který nám umožní daleko rychleji a efektivněji nakládat s informacemi o zdravotním stavu pacienta.

V loňském roce jste začali nabízet například kurzy první pomoci pro veřejnost. Jaký byl zájem?
Zájem veřejnosti o kurzy první pomoci byl malý. A to nás mrzí. Zúčastnili se jenom jednotlivci nebo skupiny zaměstnanců, kterým kurzy zaplatila firma. Proto se ve spolupráci s krajem Vysočina snažíme podporovat projekt První pomoc do škol, aby aspoň děti získaly nějaké odborné znalosti.

Veřejnost zájem o odborné kurzy první pomoci nemá, možná se domnívá, že ho nepotřebuje. Nějakou tu první pomoc zvládne každý, nebo si to aspoň myslíme.
Spíš naopak. Bohužel u střední a starší generace je povědomost o poskytování první pomoci velmi nízká. Nejlépe je to vidět při zásazích, když přijedeme na místo a zjišťujeme že by zdravotní stav pacienta byl daleko lepší, kdyby mu někdo z okolí uměl poskytnout první pomoc. To se stane málokdy. Přihlížejících bývá sice kolem pacienta dost, ale většinou jen v roli zvědavých diváků.

Zásahy ZZS za rok 2008 v procentech
úrazy - 20
intoxikace alkoholem - 1,3
cévní mozkové příhody - 4
infarkty - 3
kolapsové stavy - 10
vysoký tlak - 3,3
výjezdy k nehodám - 6,4
sebevraždy - necelé jedno procento