„Nejde o nic výjimečného. V Evropě je žena za volantem sanitky něco úplně běžného, a nikdo se tomu nediví,“ říkají šoférky Hana Klabačková a Jiřina Pánková.

V podmínkách českých zdravotnických záchranných služeb to ale zatím obvyklé není.
Někteří šéfové záchranných služeb nemají chuť dovolit ženám pracovat ani na postu zdravotnického záchranáře a odvolávají se na zákoník práce, který zapovídá ženám například manipulaci s břemenem těžším, než je povolený limit.

Podle hlavní sestry Marty Machátové je tvrzení, že žena může u záchranné služby vykonávat jen některé přesně vymezené činnosti, jen zbytečný předsudek.

Žena jako muž

„To, že se někdo narodí jako muž, neznamená, že je v některém oboru automaticky schopnější než žena, a naopak. Muž nemusí být vždycky lepší řidič, to jsem zažila osobně několikrát,“ usmívá se hlavní sestra.

Tím, že Zdravotnická záchranná služba kraje Vysočina zaměstnává ženy možná na poněkud, v českých podmínkách, dosud netypickém pracovním místě, podle její současné ředitelky Vladislavy Filové dokazuje, že nedochází k diskriminaci jakékoliv skupiny zaměstnanců.

Hana Klabačková a Jiřina Pánková pracují u zdravotnické záchranné služby zhruba dva roky, jsou absolventky vyšší odborné školy, oboru zdravotnický záchranář. „Rozhodně nás nikdo do řízení sanitního vozidla nenutil,“ říkají.

Na vlastní žádost

„Máme obě řidičský průkaz skupiny B. V rámci adaptačního procesu jsme postupně nabývaly jistoty v řízení. Nejdříve jsme pouze jako spolujezdci sledovaly naše kolegy řidiče, pak jsme absolvovaly běžné výjezdy bez pacienta při návratu ze zdravotnického zařízení. Až v okamžiku, kdy jsme měly jistotu v řízení sanity, jsme zažádaly o zařazení do směn na pozici řidiče,“ vzpomíná Hana Klabačková.

Více jste si mohli přečíst ve čtvrtečním vydání Jihlavského deníku.