„V Kamenici ho chtěli vyhodit do šrotu, vůz měl zadřený motor. Navíc auto bylo prorezlé, tak mi to prodali za šrotovou cenu,“ vysvětlil Benda, jak vůz získal. Auto poté prošlo generální opravou.

„Náklaďák jsme dávali dohromady prakticky rok. Museli jsme opravit motor, řízení, podvozek, karoserie prošla novým nátěrem, i interiér. V mnohém ale vděčím svým kamarádům. Třeba lakýrník, ten přijel vždy na víkendy pomoct, vždy si vzal sotva na benzín,“ oceňoval pomoc Benda.

Vůz najel dvacettři a půl tisíce kilometrů. „Z toho patnáctset kilometrů jsme už najeli my,“ dodal Benda. S vozem dojel až na Šumavu a zpět.
„Vloni jsme s autem vyjeli na dovolenou na Šumavu. Dojeli jsme bez problémů. Cesta měla výhodu v tom, že nás policisté měli za státní zaměstnance. Ani jednou nás nestavěli, jen nás vždy pozdravili když jsme projížděli,“ vyprávěl o cestě hasičským vozem.

„Také když jsme se nechali převézt přes Lipno, na lodi jsme potkali Němce, hned se chtěli fotit s houkajícím a blikajícím vozem, zkrátka atrakce. Na druhém břehu zrovna stáli policisté. Ti začali odklánět dopravu, protože si mysleli že někde hoří,“ smál se dobrovolný hasič Benda.

Letos s autem ale ještě z garáže nevyjel. „V létě jsme pozvaní na hasičské a dětské dny, také se opět chystáme na Šumavu, a kdyby nás pustili přes hranice, s náklaďákem bychom dojeli třeba i do Chorvatska,“ smál se Benda, který mimo jiné také jezdí Truck trial, mistrovství republiky i Evropy, s náklaďákem Tatra 813.

„Hasičský vůz na sto kilometrů spotřebuje do dvaceti litrů nafty, motor po opravě funguje jako hodinky, ani na to nemusíte moc šlapat,“ dodal.

Náklaďák má na pravém zpětném zrcátku zavěšenou větvičku jmelí. „Tu zavěšujeme na všechny auta na Štědrý den, jako poděkování za jejich službu. Jmelí tam nechávám, dokud samo neupadne. Dělali jsme dvaatřicet větviček, pro všechny vozy a motorky co máme,“ vysvětlil Benda.
Ten by rád asi za tři roky otevřel soukromé muzeum historických vozů v Bítovčicích.