A každý správný muž by si měl umět mrskačku vyrobit sám.
František Vacek z Polné si tu svoji první upletl už asi v šesti letech a od té doby plete každý rok už více než šedesát let. Za celý svůj život vytvořil asi 800 pomlázek.

Začínal jen se čtyřmi proutky

„Učili jsme se to jako malí kluci od těch starších. Pro každého chlapce bylo v podstatě vizitkou udělat si pořádnou mrskačku,“ zavzpomínal.
Když byl ještě malý, tak ho pletení bavilo natolik, že si mrskačky pletl ještě třeba i dva měsíce po Velikonocích.

„Nejdříve jsme je dělali jen ze čtyř proutků, to bylo nejsnazší. Potom postupně proutky přibývaly a bylo jich už šest a osm,“ řekl Vacek.
Největší počet proutků, ze kterých František Vacek pomlázku pletl, se vyšplhal až na dvaatřicet.

„To už byl v podstatě ale takový strom,“ konstatoval s úsměvem.
„Nebyla moc dlouhá, asi jen šedesát centimetrů. Ale jak se mrskačka plete, tak se postupně zkracuje, takže byla spíš silná,“ pokračoval Vacek.

Nejdelší pomlázka Františka Vacka měřila tři metry a třicet centimetrů. Ten rok měl totiž velké štěstí – u rozbagrovaného potoka objevil čtyřmetrové pruty.

Nejraději ale dělá mrskačku pokaždé jinou, aby byla každá originální. „To by byly ženské zklamané, kdybych přišel dvakrát po sobě se stejnou,“ usmál se Vacek.

Plést pomlázky naučil František Vacek i svého syna. Vnuky nemá. Vnučky jsou ale ochotné se tomuto umění od dědečka naučit a letos se do toho společnými silami pustí.

Každý kraj má úplně jiné mrskačky

Každý kraj má jiné pomlázky. „Nevím, jestli je to pro náš kraj typické, ale jeden čas zde byla velká móda košatých mrskaček. Taky jsem jich pár udělal, ale příliš se mi nelíbily,“ podotkl František Vacek.

Pomlázky vydrží podle Vacka dlouhá léta. „Ale nejlepší je, pokud si upletete každý rok novou. Proutky by se měly řezat už v zimě a dát je do vlhka,“ doporučil František Vacek.