Na české straně odstartovala oficiálně v pátek v podvečer. Po půl desáté večer pak nad Telčí létaly rachejtle krásného ohňostroje.
Výstavní místnosti se potom otevřely v sobotu. „To jsme prodali 43 vstupenek. Další lístky se prodaly v Rakousku,“ poznamenala žena v předprodeji vstupenek na telčské radnici. Lístek, který platí pro všechna tři místa, vychází na 220 korun.
„V Telči máme připraveno asi devět stálých průvodců, další externisté nám vypomáhají,“ poznamenala vedoucí kanceláře Dolnorakouské zemské výstavy v Telči Helena Grycová.
Výstavu lze ale procházet i bez průvodce. Exponáty jsou dobře a dvojjazyčně popisovány.
Na opravené centrální parkoviště v Telči přijely o víkendu první autobusy, které zajišťují kyvadlovou dopravu mezi Hornem, Raabsem a Telčí.
„V neděli ráno se mnou do Telče jelo asi 25 cestujících. Každý den od čtvrtku do neděle je v provozu šest spojů, které zajišťuje pětice autobusů. Jedna cesta stojí dvě eura,“ popsal řidič linkového autobusu Leopold Anglmayer.
Červené „Obsazeno“, zelené „Volno“
Parkoviště byla v neděli solidně zaplněná. Řidiči ale nevěděli, zda platit, či neplatit parkovné. Závora ani automat na parkovišti u Motorpalu například ještě nefugovaly. A na ukazateli svítil zároveň červený nápis obsazeno a zelený nápis volno. Cedulí, které vedou k exponátům Dolnorakouské zemské výstavy, není po městě zrovna přehršel.
Potvrdila to slova některých návštěvníků z Rakouska. „Zorientovat se tady není jednoduché. Je zde příliš málo informací pro turisty a nejde jen o šipky. Mělo by se to zlepšit,“ říkal Leopold Renk z Raabsu. Kdyby nebyl upozorněn, minul by úplně expozici v Justičním sále telčského zámku.
I Hasičský dům a zámecká galerie nejsou označeny velkými a zdálky viditelnýmy logy Dolnorakouské zemské výstavy.
Vstupenku nelze koupit za eura
Hlavní pokladna se v Telči nachází na radnici. Tam měli někteří Rakušané na čele další vrásky. Nejde platit v eurech, ale jen v korunách.
Co se vystavených exponátů týče, je telčská expozice o něco chudší než ty v Raabsu nebo Hornu. I v renesančním městě je však na co se dívat.
Podíl na výstavě mají nejen muzea a galerie, ale také soukromé osoby, které poskytly tisíce osobních předmětů z doby před dvaceti lety i starší.
